Předání dárků Kačence a trhy ve Vrchlabí očima Květy Saturové

V pátek 12. prosince ráno jsem vyrazila směr Vrchlabí. Místní základní škola ten den pořádala tradiční Vánoční trhy (část výdělku se již dříve rozhodli věnovat Kačence) a já jsem byla pozvaná jako host. Zároveň mě čekalo i jedno významné setkání – poprvé jsem měla osobně potkat Kačenčinu maminku Kateřinu a předat jí jménem Naděje pro Tebe vánoční dárky.

Celou cestu jsem se strašně těšila. Na zmíněné Vánoční trhy, které mají tak dlouholetou tradici, a hlavně na to, že je tady někdo, kdo pomáhá společně s námi. V kufru jsem vezla dárky pro Kačenku a nemohla se dočkat, až je Kateřině předám.

Když jsem dorazila před základní školu ve Vrchlabí ul. Školní, dýchla na mě nostalgie. Před 15 lety jsem zde stála naposledy ještě jako studentka. Teď jsem se sem o to raději vracela. Ve škole jsem poznávala známé tváře kantorů, protože od doby mé školní docházky se pedagogický sbor téměř nezměnil. Na chodbách už děti připravovaly a zdobily své výrobky a s natěšenými výrazy vyčkávali na příchod rodičů.

Samotné trhy začaly v 15 hodin. Během chvíle nebylo možné v uličkách pořádně projít a já z toho byla dojatá a šťastná. Tolik lidí, kterým není naše Kačenka lhostejná! Prodávala se spousta krásných věcí, které vyrobily sami děti, a ani já jsem neodolala a nakupovala a nakupovala. Bylo jasné, že na Vánočních trzích nejsem naposledy a že se téhle krásné tradice ráda zúčastním i za rok. Z trhů jsem odešla asi půl hodiny před jejich ukončením. Chodby byly stále plné lidí a já se jen nostalgicky podívala do dlouhých chodeb a nevěřila jsem… byla jsem šťastná!

Velké poděkování patří všem, kdo za touhle akci stojí – všem učitelům, zástupkyním ředitele Mgr. Blance Kajčevské a Mgr. Magdě Šubrtové a v neposlední radě panu řediteli Mgr. Janu Palátkovi za milé přijetí. Děkuji i všem žákům základní školy a jejich rodičům, kteří nás přišli podpořit. Na tuto školu jsem vždy moc ráda vzpomínala a po dnešku budu vzpomínat o to raději.

Má další cesta vedla ke Kateřině, mamince Kačenky. Do té doby jsme se znaly jen po telefonu. Otevřela mi drobná brunetka a radost byla určitě na obou stranách. Při vybalování dárků pro Kačenku její maminka plakala dojetím a já měla co dělat, abych neplakala také. Snažila jsem se být Kateřině oporou. Pocit štěstí, který mnou projel, vidět maminku plakat radostí a dojetím, je nepopsatelný. Že i v tak těžké chvíli cítí maminka radost, kterou jsem se jí snažila předat ve formě dárků od lidí, kteří podporují Naději pro Tebe. Ani ve snu si nedokážu představit, co musí Kateřina prožívat. Snaží se být silná a opravdu i silná je. Vlastně oni všichni jsou – Kateřina, její přítel i Kačenka. Soudržnost této rodiny je maximální a to je moc dobře. Kateřina děkovala a byla vděčná, ale ono není vlastně za co… Tyhle radosti jsou tou největší odměnou a hnacím motorem dělat ještě něco víc a hlavně dělat to dál, protože ta práce má smysl.

Z dárku jsem se radovala stejně, jako kdybych je kupovala pro své dítě. Tedy ona Kačenka vlastně naše je – je pod těmi pomyslnými křídly Naděje pro Tebe. Takže mám z věcí pro ni i já upřímnou radost. Nemohu se dočkat, až uvidím fotky, jak se z nich raduje i Kačenka. Ať už za ní letos Ježíšek přijde kdykoli!

Květa Saturová

Pozn: V den zveřejnění tohoto článku ještě nevíme, jak Vánoční trhy dopadly. Určitě vás budeme informovat, jakmile výsledek budeme znát.

Předání dárků Kačenčině mamince