Příběh pětiletého Dominika nám napsala jeho maminka Martina :

Říjen 2018 začal pro naši rodinu úžasně.  Já jsem po rodičovské konečně nastoupila do práce a oba kluci do školky. Bohužel jsem v práci vydržela pouhých 6 dní. Po těchto šesti dnech se stal z října měsíc hrůzy.

A jak jsme na Domíkovo onemocnění přišli? V podstatě to byla náhoda, v pondělí 8.10.večer začal mít Dominik teploty a zvětšily se mu uzliny na krku. Do úterního rána byly zvětšené už i trošku v tříslech a pan doktor mu předepsal antibiotika na angínu. Ve středu večer jsme si při koupání všimli, že zvětšených uzlinek je v třísle mnohem více. Ve čtvrtek ráno jsem proto neváhala a vzala Dominika k lékaři znovu.

Pan doktor duchapřítomně odebral Domíkovi krev. Pan doktor ani sestřička se vůbec netvářili pozitivně a já tušila zradu. Rozloučili jsme se se slovy: „Ráno si zavolejte o výsledky.“ Odpoledne zazvonil telefon, a při pohledu na něj se mi udělalo zle, protože volal pan doktor. Přišlo nejhorší sdělení v mém životě: „Mám pro Vás špatné zprávy, vypadá to na leukémii.“

Zhroutila jsem se. Jen jsem vnímala, jak mi pan doktor oznamuje, že se vydal pro výsledky do nemocnice a zavolal do FN Motol. Vyzval mě k tomu, abychom se okamžitě sbalili a buď se tam dopravili sami, nebo že nám pošle sanitku. Po té nás čekalo už jen vše nepříjemné –  kolečko pro mě dosud nepředstavitelných vyšetření a diagnóza – AKUTNÍ LYMFOBLASTICKÁ LEUKÉMIE.

Našemu panu doktorovi můžeme jen děkovat za to, že udělal všechna vyšetření a zareagoval tak rychle. Díky němu jsme přivezli Domíka do Motola v dobrém zdravotním stavu a start do léčby měl proto jednodušší. Od té doby jsme s Domčou byli hospitalizovaný už i na JIP, protože chytil bakterie, díky kterým měl velké komplikace a má již druhý centrální žilní katetr. Vše ale dobře dopadlo a momentálně dojíždíme na léčbu ambulantně.
Jsme ve fázi, kdy čekáme, zda bude Domík potřebovat transplantaci kostní dřeně či nikoliv. Všichni věříme v dobré konce a nevzdáváme se!

Rodině můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010
Variabilní symbol: 2412

Tobiaskův příběh nám napsala jeho maminka Tereza :

Tobiasek byl do jeho 17 měsíců naprosto zdravý a veselý chlapeček.  V říjnu 2015 dostal ze dne na den vysoké horečky. Jeli jsme na pohotovost do nemocnice v Havířově, kde si nás rovnou nechali. Po několika dnech nás převezli do FN Ostrava. Tobiasek měl stále horečky, byl slabý, vyčerpaný a uplakaný. Po několika různých vyšetřeních, kdy nám stále nikdo neřekl, co se s malým děje, jsme byli letecky přepraveni do FN v Brně.

A tam to vše začalo: proběhla další a další vyšetření, včetně biopsie. Poté nám byla oznámena diagnóza: neuroblastom nadledviny. Následovala chemoterapie, operace neuroblastomu, transplantace kmenových buněk, ozařování a následně roční udržovací léčba. Tobík to vše zvládl na jedničku a léčba utekla jako voda.

Vrátili jsme se do normálního života. Já do práce, Tobík nastoupil do školky a všichni jsme byli spokojeni. V červenci 2018 se nám narodila holčička a Tobík byl konečně velký bráška, který se na sestřičku upnul. Na to zlé jsme rychle zapomněli, užívali si a doháněli vše, co jsme zmeškali po dobu dlouhé léčby. Jen občas jsme měli strach, že se nemoc vrátí. Začátkem prosince 2018, kdy jsme se pomalu připravovali na vánoce ve čtyřech, se najednou všechno zhroutilo. Tobík jel s taťkou do Brna na klasické kontrolní vyšetření, kde se nám potvrdila recidiva. Byli jsme celá rodina opět zdrcená a na dně. Všechno začalo znovu.

Hned v prosinci Tobík podstoupil biopsii a dva dny po vánocích první chemoterapii. Tobík to tentokrát nese mnohem hůř. Zatím nevíme, co bude dál, jestli je nějaká šance na úplné vyléčení a jak dlouhá léčba Tobíka čeká.

Nyní nás po třech týdnech propustili do domácího léčení s tím, že se tento týden domluvíme, jakým způsobem bude léčba pokračovat. Při pobytu v nemocnici je to moc těžké. Já jsem odloučená od své skoro půlroční holčičky, která je doma s tatínkem. Když je tatínek v práci, hlídá malou sousedka. Je to teď vše mnohem horší. Budeme rádi za jakoukoliv finanční a materiální pomoc. Děkujeme. 

Rodině můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010
Variabilní symbol: 0503

Do prosince 2018 si sportovně založená rodina paní Moniky žila spokojeným životem. Jak se vše změnilo, nám vypráví maminka malého Mikeho :

12.12.2018 jsem si všimla, že má Mike nějak moc modřin různé velikosti a barvy, a že je nějaký pobledlý. Nijak jsem tomu nevěnovala pozornost, protože žádné jiné příznaky a ani problémy neměl. Byl normálně čilý, hravý, veselý jako doposud. Navíc jsme se v listopadu vrátili z dětské léčebny, tak jsem si říkala, že kdyby to bylo něco vážného, tak by se na to přišlo už tam. Nicméně jak se u nás říká „pro sichr“, šli jsme druhý den k dětské lékařce na odběry krve. I po její návštěvě jsem byla klidná a šla jsem do práce a Mike do školky.

O pár hodin později mi volala lékařka, ať si jdu domů zabalit a jedu rovnou do školky, že pro Mikeho přijede sanitka. V nevědomosti co se děje a se spuštěnou houkačkou odjíždíme do 80km vzdálené Ostravy.

13.12.2018 se celé naší rodině boří svět. Těžko popsat pocity, které se vás zmocňují, když vám sdělí, že vaše teprve 3,5 leté dítě má leukemii a že budete odloučeni od staršího dítěte na delší dobu. Rána jak pro mě tak i pro kluky, kteří byli zvyklí být stále spolu a dělat vše společně. Vždyť jsou jako dvojčata!

Nyní jsme na konci první fáze akutní léčby a doufáme, že koncem ledna budeme zase všichni pohromadě doma. Pokud bude léčba probíhat tak jak, má bude trvat 2 roky. Ano, 2 dva roky na chemoterapiích.

Zatím pořádně netušíme, co nás všechno čeká a jak to budeme zvládat. Kluky jsem od malička učila vytrvalosti, že je v životě třeba bojovat, abychom něčeho dosáhli. A já věřím, že společnými silami vyhrajeme i tento boj nad zákeřnou nemocí a opět se vrátíme k našim aktivitám.

Rodině můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010
Variabilní symbol: 2904