Předání dárků ze stromu přání

Krásný večer, tento týden proběhlo předání dárků od společnosti Tesco Česko, konkrétně hypermarketu Letňany, který pro náš nadační fond připravil vánoční strom přání. Dárky na transplantační jednotce v Motole předávaly zástupkyně společnosti Tesco paní Peterková a paní Rosiaková. Zároveň jsme pod stromečkem nechali dárky pro děti z nadačního fondu, které pojedou tento týden do Motola na kontrolu a pro dárečky si zajdou :-). Zbytek dárků jsme zabalili a poslali, aby měly děti pod stromkem překvapení.
Ještě jedou děkujeme společnosti Tesco Česko, za skvělou akci, kterou pro náš nadační fond uspořádala❤️.

Máme strom přání

Společnost Tesco Tesco Česko , konkrétně hypermarket v Letňanech, pro naše děti a děti z dětské onkologie v Motole ( transplantační jednotky), udělal vánoční strom přání. Na stromku jsou kartičky se jmény dětí a z druhé strany kartičky je napsáno, co by si kdo přál ❤️.
Stromek je veřejně přístupný, takže splnit přání může každý, kdo zajede do letňanského Tesca a tam už si jen vybere kartičku a dáreček zakoupí 😉.

Den pro maminky a personál transplantační jednotky v Motole

V sobotu jsme pořádali opět Den pro maminky nemocných dětí a personál transplantační jednotky ve FN Motol.

Tentokrát v plné polní :-).

Takže bylo kadeřnictví, kde se radikálně zkracovaly vlasy😉, pedikúra a manikúra a také masáže.
Na závěr dostaly maminky malý dárek ( něco pro štěstí a něco na chuť😋).
Všichni si to užili a den utekl jako voda.

AUKCE

Dobré odpoledne, naše charitativní aukce už jsou v plném proudu, tak se nezapomeňte připojit a přispět tím na dobrou věc.

Odkaz na skupinu : https://www.facebook.com/groups/charitativniaukceNadejeProTebe/

Charitativní aukce

Krásné dopoledne, už se nám to blíží, za pár dní to vypukne. Těšíte se? My ano❤️❤️.
Charitativní aukce začínají 18.11.2019 ve 20.00 hod. na : https://www.facebook.com/groups/charitativniaukceNadejeProTebe/.
Stále prosíme o sdílení a přizvání dalších známých a kamarádů do naší skupiny. Ať už přijdou věnovat nějaký předmět do aukce, nebo přijdou dražit, určitě budou vítáni.
A nezapomeňte, že každá koruna pomáhá👍👍.

Odešel Tobiášek

Je strašně těžké psát takové zprávy, protože tohle by se stávat nemělo.
Nedávno jsme vás prosili o podporu, energii a myšlenky na Tobiáška.
Tobiášek bohužel po několikaletém náročném a statečném boji tento boj prohrál a včera večer nás opustil❤️😰.
Prosím věnujte tomuhle úžasnému klukovi tichou vzpomínku❤️. Děkujeme.
Rodina všem moc děkuje za veškerou podporu, kterou jste Tobíkovi a celé rodině dávali.

Rodinu budeme do konce letošního roku nadále podporovat❤️.

Oznámení

Dárci, kteří chtějí požádat o vrácení daru zaslaného od 10.10.2019 pro Patričku v.s.0811 ( případně 811) můžou o vrácení daru požádat do 20.2.2020 na email : info@nadejeprotebe.cz.

Do žádosti prosím napište své jméno, částku, kterou jste přispěli a text: „žádám o vrácení daru“. V případě, že v daném termínu žádost nedostaneme, budou darované finance použity v souladu se statutem nadačního fondu, tzn., pro další rodiny, které máme pod nadačním fondem.

Prohlášení nadačního fondu Naděje pro Tebe

Nadační fond Naděje pro Tebe se rozhodl ke dni 11.10.2019, ukončit podporu Patricie a její rodiny, a to na základě zjištěných skutečností, které nám zákon neumožňuje zveřejnit.
Náš nadační fond Naděje pro Tebe je dobře fungující neziskovou organizací, která je založená na důvěře dárců a proto jejich důvěru nechceme zklamat.

Jednoznačně v našem zájmu není, záměrně zadržovat finanční prostředky, a to již v takto závažné situaci, ve které se bezesporu rodina Patricie ocitla. Finanční dary, které byly připsány pod v.s. 0811 ( případně 811) do 9.10.2019, budou samozřejmě k dispozici rodině Patricie. Z těchto finančních prostředků jim budou, jako dosud, hrazeny potřebné výdaje (nákupy, uhrazení nájemného, pojištění apod.) Vše on-line převodem.


Finanční dary, které byly připsány od 10.10.2019 pod v.s. 0811 ( případně 811), budou vráceny zpět dárcům. Touto cestou oslovujeme všechny dárce, kteří od 10.10.2019 poslali finanční dar pod. v.s.0811( případně 811), aby do 31.10.2019 napsali žádost o vrácení daru na náš nadační e-mail: info@nadejeprotebe.cz. Do žádosti prosím napište své jméno, částku, kterou jste přispěli a text: „žádám o vrácení daru“. V případě, že v daném termínu žádost nedostaneme, budou darované finance použity v souladu se statutem nadačního fondu, tzn., pro další rodiny, které máme pod nadačním fondem.

Celá situace je nám velice nepříjemná, ale jinak jsme na nastalou situaci nemohli reagovat.

Za nadační fond Naděje pro Tebe

Květa Saturová Frolíková
Zakladatelka NF a předsedkyně správní rady

Ukončení podpory Patricie

DOBRÝ DEN, V ZÁJMU ZACHOVÁNÍ DOBRÉHO JMÉNA NADAČNÍHO FONDU NADĚJE PRO TEBE, OKAMŽITĚ UKONČUJEME PODPORU MALÉ PATRICIE A JEJÍ RODINY v.s.0811.

POKUD NĚKDO Z DÁRCŮ BUDE POŽADOVAT VRÁCENÍ DARU, POŠLETE PROSÍM ŽÁDOST O VRÁCENÍ DARU NA :
info@nadejeprotebe.cz. DĚKUJEME

Příběh Barušky

Příběh nám napsala Barušky maminka :

Jsme pětičlenná rodina. Naší nejmladší holčičce Barušce jsou tři roky. Má ještě sestru  Elišku 13 let a brášku Míšu 10 let.

Do června letošního roku byla Baruška normální zdravá holčička. V červu dostala teplotu, měla ji pár dní. Navštívili jsme lékaře, který jí prohlédl a nic zvláštního neviděl. Kontrola dle potřeby. Chvilku to bylo lepší, ale teploty se vrátily a udělaly se jí bouličky pod bradou-zvětšené uzlinky. Protože byla sobota, tak jsme jeli na pohotovost. Doktorka řekla, že to bude viróza a předepsala nám léky na teplotu a podle potřeby, že máme jít k našemu lékaři. Teploty neustávaly, tak jsme zase šli k našemu lékaři. Vypadalo to na angínu, ale krk měla dobrý. „to bude viróza, do týdne to přejde“ říká doktor, ale mně se to nezdálo. Tak aspoň zkontroloval moč a ta byla v pořádku. Řekl nám, ať přijdeme za další dva dny na krev. Baruška byla docela bledá, unavená, bez nálady a chuti k jídlu. Za dva dny se odebrala krev, my mezitím jeli domů čekat na výsledky. Do dvou hodin volá doktor „je to nějaké špatné, sbalte si věci do nemocnice, dostane krev atd..“. Docela ve mě hrklo. Sbalili jsme se a jeli do nemocnice. Tam jí pár doktorů prohlédlo, koukali do papírů a říkali “ to bude něco ošklivého, pošleme vás do specializované nemocnice do Ústí“. Strašně jsem se  vyděsila a nevěděla co si o tom myslet. Jeli jsme domů sbalit se trochu víc a sdělit doma co nám řekli v nemocnici.

21.6. v sedm večer jsme dorazili do nemocnice v Ústí nad Labem. Po příjmu za mnou přišel doktor s tím, že si myslí co to je a hned v pondělí se udělá odběr kostní dřeně. Víkend byl plný strachu a nejistoty, jestli to je ta mrcha co mi naznačil. Bylo pondělí, zákrok měla Baruška na 8h ráno a do 15h jsme měli čekat na výsledky. Bohužel byly takové, jaké jsme slyšet nechtěli – AKUTNÍ LYMFOBLASTICKÁ LEUKÉMIE.

Všechny nás to položilo. Najednou se člověku zhroutí svět. PROČ? Vždyť byla tak veselá, hodná holčička. PROČ ONA? Honilo se nám hlavou všechno možný. Že je to zlý sen a my se probudíme a bude to dobrý apod. Začal koloběh různých vyšetření, bylo to pro nás náročné. Byla jsem s malou v nemocnici a všemu přihlížela a raději bych to vzala na sebe. Po práškách byla protivná, náladová až zlá. Během chvíle se její chování úplně otočilo.

Chemoterapie zvládá celkem dobře, až teď na poslední dávku, to zvracela. Dvakrát se stalo, že se léčba musela posunout, kvůli nedostačujícím výsledkům krve. Vlivem chemoterapie přišla o vlásky, ale bere to statečně. Vlastně líp, než my všichni.

Barušku poprvé pustily domů po 54 dnech hospitalizace. Byla moc ráda. Doma jsme jí museli předělat celý pokoj – vymalovat, vše vyměnit a uklidit. Nyní jen dojíždíme na chemoterapie a potřebné infuze.

Je to dost náročné a vyčerpávající, samé cestování do nemocnice a zpět, vše stále desinfikovat a do toho normální běžné úkony. Začala škola, tak se staršími úkoly atd. Máme před sebou asi půl roku intenzivní léčby a poté rok a půl udržovací léčby. Doufáme, že vše dopadne dobře a tu mrchu porazíme a už se nevrátí!

Barušce můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010

Variabilní symbol: 1807

Zahájení školního roku

Na letošní začátek školního roku jsme spolu se zástupci společnosti Tesco a spolku Donor připravili pro děti, které jsou hospitalizované na transplantační jednotce, hematologii a onkologii, balíčky se školními potřebami a také s drobnostmi pro radost.

V pondělí 2.9.2019 ráno jsme se se zástupci společnosti Tesco a spolku Donor sešli na transplantační jednotce a během dne jsme navštívili všechny hospitalizované děti. Dětem, které jsou ve sterilním režimu , za nás předali dárky jejich maminky. Všechny děti, školáci i neškoláci, měly z dárečků velkou radost. Děti, které šly do školy poprvé, nebo už do školy chodí, se těšily na to, až je navštíví nemocniční paní učitelka a budou se moct začít učit :-).

Tímto ještě jednou moc děkujeme společnosti Tesco HM Letňany a jejich paní ředitelce Evě Peterkové za velkorysý dar.

Příběh Tomáška

Tomáškův dlouhý příběh nám napsal jeho tatínek :

Tento příběh píši jako tatínek čtyřletého syna Tomáška. Píši ho já, protože jsem ten, kdo je od samého začátku se synem hospitalizovaný v nemocnicích, neboť máme doma další dva syny, šestiletého Olinka a dvouletého Jiříka, se kterými zůstala doma manželka. Ne, že bych to doma nezvládl, ale Tomášek je na mě hodně fixovaný a prostě si mě pro pobyt v nemocnici vybral.

V listopadu 2017 se Tomáškovi bez zjevné příčiny začaly tvořit po celém těle modřiny. Vzali jsme ho k naší dětské lékařce, která mu odebrala krev a okamžitě nás varovala, že takováto tvorba modřin bývá v souvislosti se závažnými onemocněními krvetvorby. To jsme stále ještě doufali, že máme prostě jen živější dítě a že modřiny jsou důsledkem hraní. Bohužel ještě stejný den odpoledne lékařka volala s výsledky a sdělila nám, že hodnota trombocytů je na šestnácti tisících, kdy normální stav se pohybuje mezi sto padesáti až tři sta tisíci. Okamžitě jsme se měli sbalit a vyrazit se synem do nemocnice v Sokolově. To jsme samozřejmě také udělali. O těchto čtyřech dnech pobytu se nebudu zbytečně rozepisovat, protože v celém Karlovarském kraji nemáme jedinou dětskou hematoonkologii. Lékaři, kteří se tvářili jak jsou nad věcí, byli sami bezradní. Po třech dnech, kdy jsem neustále slyšel: „volali jsme do Plzně, konzultovali jsme s Plzní, Plzeň říkala a tak podobně“, udělali nejlepší věc co mohli – poslali nás na dětskou hematoonkologii do Plzně.

Zde byla Tomáškovi během pár dní diagnostikována trombocytopenie, která byla způsobena Evansovým syndromem. Medikaci žádnou nedostal, neboť se toto onemocnění může samo vyléčit a tak se i v našem případě stalo. Byli jsme propuštěni domů a s častými kontrolami v nemocnici v Plzni se během tří měsíců stalo z Tomáška opět zdravé dítě s normální hodnotou trombocytů. Kontroly se postupně prodlužovaly, takže jsme jezdili nakonec už jen jednou za měsíc a byli jsme všichni rádi, že je vše za námi.

Až do října 2018, kdy jsme jeli na další běžnou kontrolu s tím, že vše bude v pořádku. Člověk si ani nic jiného nepřipouští. Když tu náhle přišla studená sprcha. Destičky byly na padesáti tisících a ostatní hodnoty v krevním obrazu začaly také klesat. Při další kontrole byly destičky na dvou tisících a okamžitě bylo rozhodnuto o hospitalizaci. Následoval kolotoč vyšetření a hledání příčiny toho, proč jsou výsledky tak špatné. Během celé této anabáze hodnoty stále klesaly. Trombocyty spadly až na nulu a ostatní složky krevního obrazu padaly také. Střídali jsme pobyt v nemocnici s krátkými návštěvami domova.

Postupně jsme se propracovali až k odběru kostní dřeně, který ukázal, že v kostní dřeni chybí buňky, které by tam měly být. Ale zase to vypadalo, že tam jsou navíc buňky, které tam nepatří, což by ukazovalo na nádor někde v těle. To se nakonec naštěstí nepotvrdilo, ale člověku taková informace na psychickém stavu zrovna dvakrát nepřidá. Po nějaké době následoval další odběr kostní dřeně a trepanobiopsie, což je odběr a následný rozbor malého kousku kosti. Všechna tato vyšetření se provádějí v anestezii. Po všech vyšetřeních byla konečně stanovena diagnóza – aplastická anemie, neboli selhání kostní dřeně, kdy kostní dřeň v těle přestane pracovat a vyloženě odumře. Na tuto diagnózu sice existuje léčba, ale není moc účinná, takže pokud se v registrech dárců kostní dřeně nalezne dárce, tak se jde okamžitě cestou transplantace kostní dřeně.

Z Plzně jsme byli následně předáni do Prahy do nemocnice v Motole, kde provádějí transplantace kostní dřeně u dětí. Celá rodina jsme podstoupili odběr krve, zda by byl někdo z nás pro Tomáška vhodným dárcem, ale výsledky byly bohužel negativní. Začal se tedy hledat dárce v registrech a tehdy se na nás usmálo štěstí, protože pro Tomáška byla shoda u čtyř lidí, kteří mu mohli dřeň darovat. Nakonec byla vybrána devětadvacetiletá slečna z Polska, kdy počet shodných znaků, které se zkoumají, byl dvanáct z dvanácti a byla shodná i krevní skupina. Prostě dokonalá shoda.

Během února jsme byli hospitalizováni v nemocnici v Motole na předtransplantačních vyšetřeních, kdy Tomáška proklepli od hlavy k patě.  Byl proveden další odběr kostní dřeně, který jen potvrdil diagnózu. Z předchozí léčby kortikoidy měl Tomášek zkažené zuby, takže mu museli vytrhnout devět zubů, aby při transplantaci nedostal infekci. Ale vše jsme přečkali a na konci února jsme spolu nastoupili na transplantační jednotku.

Na transplantační jednotce jsme podstoupili nejprve několikadenní předtransplantační přípravu, kdy Tomášek dostával chemoterapii, aby se vyhubily poslední zbytky staré kostní dřeně. Dne 4. 3. 2019 byl v Krakově v Polsku proveden odběr kostní dřeně od dárkyně a 5. 3. 2019 ráno byl uskutečněn převoz k nám do Prahy. Stejný den v odpoledních hodinách nám sestřička s paní doktorkou přinesly pytlíček s darovanou kostní dření a jako transfuzi ji pustili Tomáškovi do krevního oběhu.

Během šesti týdnů co jsme tam leželi, jsme si prožili hodně ošklivého, ale naopak i hodně hezkého. Hezkého hlavně díky skvělému a obětavému personálu. Ať už je to na odděleních hematoonkologie, na transplantační jednotce nebo na ambulancích, všude jsou tam neuvěřitelně příjemní lidé. Všichni se snaží udělat pro pacienta maximum, co jim síly stačí a za to bych jim chtěl tímto moc, moc, moc poděkovat.

Další na koho vzpomínám, jsou ostatní rodiče, kteří tam byli buď na vedlejších pokojích a nebo na dalších odděleních a prožívali více méně to samé co já. Všem přeji ať dojdou šťastného konce a hlavně hodně zdraví jejich dětem.

Obávám se, že psát o všem co jsme prožili na transplantační jednotce by vydalo na celou knihu. A tu vydám třeba někdy do budoucna. Nyní je Tomášek cca půl roku od transplantace a jde vidět jaké dělá pokroky. Jezdíme spolu neustále na kontroly a vypadá to, že máme nakročeno k naprostému uzdravení. Teď hlavně Tomáška chráníme před jakoukoliv infekcí, protože nesmí nikde nic chytit.

Tomáškovi můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010

Variabilní symbol: 2002

Co se dělo v létě

Krásné zářijové dopoledne. Prázdniny a letní pohodové dny jsou za námi. My jsme přes prázdniny nelenili a tak se v nadačním fondu stále něco dělo a děje. Přinášíme vám souhrn událostí letních měsíců :

  • v průběhu léta jsme rozdávali dárky z obří materiální sbírky od Veroniky Horákové a jejích přátel
  • naše Pavla pravidelně jezdila do Motolské nemocnice dělat manikúru a pedikúru maminkám nemocných dětí a také personálu dětské onkologie
  • začátkem léta jsme vymysleli akci „ pohledy pro děti“ a tak celé léto dostávaly děti velké množství pohledů, které jim dělaly radost
  • velmi smutná zpráva přišla v půlce srpna. Paní Dita svůj boj se zákeřnou nemocí bohužel prohrála
  • koncem léta jsme připravili pro hospitalizované děti akci na začátek školního roku
  • byla ukončena podpora paní Jarmily a Matěje

Na podzim chytáme oblíbené charitativní aukce a také další akce pro hospitalizované děti.

Příběh Tairy

Tairušky dlouhý příběh nám napsala její maminka Jana :

Taira urazila na své pouti za uzdravením již úctyhodný kus cesty, veliký a náročný úsek má však stále ještě před sebou.
Taiřin příběh se začal odehrávat, když jí bylo pouhých devatenáct měsíců. Doposud živá a aktivní holčička začala být náhle apatická a zvracela. Magnetická rezonance odhalila nádor mozku, konkrétně anaplastický ependymom. Na nic se nečekalo, Tairu převezli do motolské nemocnice, kde podstoupila svou první operaci. Po zákroku byla sice hodně unavená, ospalá, musela se znovu učit chodit, ale velmi rychle se dala do pořádku a mohla nastoupit do Protonového centra, kde ji čekalo během šesti týdnů 30 dávek ozařování. Vše vypadalo nadějně a Taira si mohla začít užívat dětských radovánek. Ovšem ne na dlouho.
Šestnáct měsíců po léčbě se při kontrolním vyšetření zjistilo, že je nádor zpět. Následovalo další kolo – druhá operace, dalších 30 dávek protonového záření během šesti týdnů. Tady se již začaly projevovat negativní následky léčby – Taira bude vlivem poškození mozkového kmene trpět doživotní inkontinencí a nestabilitou.
Po protonovém záření následovala chemoterapie, na kterou Taira dojížděla pouze ambulantně a vše zvládala s neuvěřitelnou lehkostí, energií a optimismem. Aby ale vše nešlo až tak hladce, Taira se v ordinaci praktického lékaře nakazila neštovicemi a léčba musela být na čas přerušena. O tři měsíce později byla hospitalizována na pediatrii s podezřením na selhání ledvin a jater následkem adenovirů a agresivní střevní bakteriální infekcí, jež vyžaduje okamžitou izolaci a nasazení antibiotik, která Taira užívala nepřetržitě po dobu třinácti měsíců. Infekce bohužel nechce dát pokoj, opakovaně se vrací, nutí rodinu žít v přísně sterilním prostředí a komplikuje další léčbu, která ještě navíc způsobuje Táje kožní infekci.
Ač je to k nevíře, začátkem roku 2017 prokázala kontrola na magnetické rezonanci nové ložisko a malá Tája šla na svou třetí operaci. Tentokrát lékaři byli razantnější a snažili se vzít raději více než méně. Taira byla po operaci opět unavená, nemluvná a apatická, až se všichni blízcí začali bát. Ale ona opět statečně zabojovala a pomalu, ale jistě se vrátila do stavu aktivní a veselé dívenky. Tairu čekalo ještě osmnáct měsíců ambulantních chemoterapií.
Bohužel po deseti měsících přišly další komplikace. Onemocněla chřipkou B a k tomu se přidala clostridie, která opět zatížila orgány natolik, že se musela léčba zastavit. 
Noční můra přišla za další dva měsíce. Magnetická rezonance prokázala čtyři ložiska. A přišel šok – lékaři z Prahy nám oznámili konec léčby. Nicméně jsme našli naději v Brně, kde nás vstřícně přijali a Tája se tam od července 2018 léčí dál.
Nastoupila do předškolního vzdělávání, kam dochází s moc hodnou asistentkou, jak jen to je možné. Taira je ve školce tak neuvěřitelně šťastná a šíleně snaživá. Určitě se jí takto podaří dohnat všechno to o co je ve vývoji pozadu.
Na podzim se stav Tairy se opět výrazně zhoršil. Ztrácela stabilitu, také měla častější problémy se zrakem. Lékaři se proto rozhodli vyoperovat dvě největší ložiska. Když však tkáň poslali na histologii, objevili něco, s čím se ještě nesetkali. Jde o unikátní mutaci. Taiře v mozku zůstala celkem tři ložiska.
Nyní podstupuje protokol na 58 týdnu. Magnetická rezonance na konci ledna 2019 nedopadla moc dobře. Co vyoperovali je zpět o velikosti 1,5x11cm a k tomu dalších mnoho ložisek po celé hlavičce.

Nicméně se nevzdáváme a bojujeme dál.

Taira s maminkou a mladším bráškou akutně řeší bydlení, protože dostali výpověď ve stávajícím bytě. Momentálně bydlí v jednom pokoji u prarodičů, což je velmi komplikované. Taira potřebuje nízkobakteriální prostředí s vyloučením všech infektů, což při spaní dvou dětí v pokoji a nemožnosti vytvořit Taiře separaci je momentálně nemožné. Proto rodina shání finance na bydlení, aby Taira měla soukromí a dostatek odpočinku na léčbu, kterou má ještě na 2,5 roku.

Tairušce můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010

Variabilní symbol: 1311

Materiální sbírka

Dobré odpoledne, včera jsme přebírali plné auto materiální sbírky od Veronika Horáková, která celou akci zorganizovala, za což jí patří velké poděkování❤️❤️❤️. Poděkování patří i všem jejím známým a přátelům, kteří tu ohromnou hromadu hraček, plyšáku, her, pastelek, sešitů, omalovánek a dalších věcí darovali ❤️❤️❤️. Bylo toho opravdu plné auto a Verča musela cestou zpět držet na klíně medvěda🐻🐻, který se tam jinak nevešel :-). Věci budou postupně darovány mezi „naše“ dětičky a také do nemocnic😉.

Příběh Patričky

Patričky příběh nám poslala její maminka Andrea

Patrička byla zdravá, upovídaná, kudrnatá holčička, která milovala všechny a všechno. V dubnu 2017 byla hospitalizována  na JIP pro rotavirovou infekci a zápal plic. V nemocnici jsme strávili tři týdny. Rok na to měla meningokokovou infekci. Od té doby začala málo jíst, moc nerostla, nebyla to ona. Od ledna 2019 byla hrozně unavená, vzteklá, protivná a často nemocná. Její paní doktorka nám stále říkala, že to nic není,  že je to nachlazení. V březnu se jí začaly bezdůvodně dělat modřinky po těle. Začala jsem to řešit, ale dle doktorky to stále nic nebylo (moč ani krev jí nevzala). 24.5.2019 se jí udělaly petechie, které se rozšiřovaly.

27.5.2019 jsme navštívily opět paní doktorku s tím, ať nás pošle do nemocnice. Šli jsme na DKFNHK, kde jí vzali krev a 3 hodiny jsme čekali na výsledky.  Poté si nás paní doktorka zavolala a řekla, že má Páťa změny v krevním obraze a že si jí tam nechají.

Další den ráno šla Patrička na operační sál, aby jí udělali sternální punkci. Odpoledne si nás zavolal pan doktor do společenské místnosti. Byla tam i staniční sestra a psycholog a já věděla, že je zle.

Byla nám sdělena diagnóza : AKUTNí LYMFOBLASTICKÁ LEUKÉMIE. Mě to v tu chvíli položilo! Manžel musel okamžitě skončit v práci, protože máme další dvě holčičky (Natálku 2014 a Valerinku 2017) a nemáme nikoho, kdo by mohl s tou nejmladší zůstat doma. Pro naši rodinu je to šok, nejen kvůli Páti diagnóze, ale také kvůli tomu, že nevíme, jak řešit nastalou finanční situaci.

Páťa je na začátku léčby a začíná se povahově měnit. Z naší hodné holčičky se díky lékům a chemoterapii, stává človíček plný zlosti a nenávisti k světu. A také se z naší kudrnaté krásky stala plešatá princezna.

Léčba bude dlouhá a náročná a my doufáme a denně se modlíme, aby to zvládla.

Příběh Adama

Příběh dvanáctiletého Adama nám sepsala jeho maminka :

Můj syn Adam byl zdravý a šikovný kluk, který se zajímal o parkour, workout, zdravou výživu a spoustu jiných věcí ohledně sportu. Na podzim 2018 se u Ady začaly projevovat bolesti kloubů, zad, zvýšené teploty, únava, pak vysoké CRP a neustále bral antibiotika-u paní doktorky jsme byli téměř každý týden . Teprve 11. ledna 2019 mi Ada řekl, že asi ví co má za zánět a ukázal mi zvětšené varle. Hned druhý den-v sobotu 12.ledna jsme jeli do dětské nemocnice v Brně a nastal rychlý sled událostí – hospitalizace na onkologii, další den operace a ihned chemoterapie. Byl to obrovský šok. Nádor byl velmi agresivní, metastázy v plicích a bříšku. Paní docentka nám řekla, že je moc dobře, že jsme nečekali déle. Klinické stadium 4. Léčba je velmi náročná. Se synem jsem okamžitě zůstala doma a takřka bez příjmů.


Adam absolvoval prvních 6 cyklů chemoterapie na bázi Cisplatiny a dalších 3 složek.Právě jsme hospitalizovaní s neutropenií na JIP a čekáme na výsledky PET CT, které ukáže, jak dlouhá cesta je ještě před námi. Ada statečně bojuje a vím, že tak, jako zvládnul ještě v listopadu 2018 – kdy jsme o nemoci nevěděli-uběhnout Predator Race Brno, zvládne všechno  a doběhneme do úplného uzdravení. Jen nevíme, jak ta cesta bude dlouhá.

V nejbližších týdnech nás čeká ještě stěhování. Dlouhou dobu jsme bydleli u tatínka mé kamarádky v bytě v RD. Jeho vnučka se nyní vdává a potřebuje během července uvolnit byt (což je pochopitelné), nicméně pro nás nyní velmi náročné organizačně  i finančně. Většina financí jde nyní na hygienické zajištění a nízkobakteriální stravovací režim.

Upřimně svého syna obdivuji za to, jak je statečný, šikovný (sice puberta je puberta:-)) a úžasný kluk!


Adamovi můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010

Variabilní symbol: 0609

Příběh Lenky

Tento příběh nám napsala sama Lenka :

Jsem Lenka, máma 4 dětí. Když mi bylo 6 let a mojí sestře 9 let, umřela nám
(v pouhých 28 letech ) maminka .  Bohužel jsem se ve svých 35 letech dozvěděla, že jsem zdědila mutaci genu BRCa 2 a i přes všechny preventivní prohlídky a preventivní operace v Masarykově onkologickém ústavu v Brně, jsem v roce 2013 onemocněla a zahájila léčbu chemoterapií a hormonální terapií pro metastatický karcinom prsu. Celých 6 let jsme léčbu zvládali jak psychicky tak finančně.

Nyní se mi nemoc po 6 letech vrátila a já i celá moje rodina jsme znovu připraveni bojovat. Lék, který je dle mojí onkoložky a dle studií nejlepší volbou, bohužel není v mém případě hrazen z VZP. Konkrétně jde o lék Ibrance a měsíčně částku 38.000,- Kč Léčbu jsem zahájila, ale momentálně nás natolik finančně vyčerpává, že jsme se rozhodli obrátit s prosbou o pomoc na vás – dárce. Případné peníze, které by se na účtu sešly, budou jen a výhradně použity na tento lék. V případě změny léčby nebo jejího ukončení, se zavazujeme přebytky zaslat na pomoc pro jiné onkologicky nemocné, konkrétně z nadačního fondu Naděje pro Tebe . Rozhodla jsem se, že stojí za to bojovat, protože nechci, aby moje dvojčata vyrůstala bez maminky, jako já a sestra. Všem dárcům předem moc děkuji. 


Lence můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010

Variabilní symbol: 1973

Příběh Natálky

Natálky příběh nám napsal její tatínek, který s ní strávil několik měsíců v nemocnici. Nejdříve na transplantační jednotce a poté na dětském hematoonkologickém oddělení v Motole.

Natálka se narodila v roce 2008 a už od půl roku svého života se potýká s chronickým neprospíváním s častými průjmy, celkovým zhoršením imunitního systému (náchylnost na různé infekce) a také zpomalením růstu. Po všech vyšetření byla zjištěna mutace genu CTLA4 a potravinové alergie na lepek, laktózu, vaječný bílek. 

V roce 2018, kdy nemoc začala postihovat klouby, byla nasazena bioléčba a jedinou možností na uzdravení bylo podstoupení transplantace kostní dřeně. Natálka transplantaci podstoupila v únoru 2019 a od minulého týdne se konečně zotavuje v domácím prostředí. Nicméně dodržení nízkobakteriální, bezlepkové a bezlaktózové stravy a udržování chodu domácnosti, kterou sdílí se svou 11 měsíční sestřičkou, v téměř sterilní čistotě, je náročné jak časově, tak finančně.

Vzhledem k tomu, že tatínek byl s Natálkou celou dobu v nemocnici ( maminka byla doma s miminkem) a nyní s ní musí dojíždět na pravidelné kontroly, příjmy rodiny jsou minimální. Proto rodině pomůže jakákoliv finanční podpora. A jak všichni víte – každá koruna se počítá.

Natálce můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. V příštích dnech se také s Natálky rodinou domluvíme, jakou konkrétní materiální pomoc by potřebovali a poté vše zveřejníme. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010

Variabilní symbol: 2511



Příběh Nikolky

Příběh Nikolky nám napsala její maminka.

Čtyřletá Nikolka před rokem při hraní upadla. Po pádu jí začala bolet nožička a lehce pokulhávala. Maminka to cca týden neřešila, protože to byl běžný dětský pád. Po týdnu se to nelepšilo a tak šla maminka s Nikolkou k lékaři. Nikolka byla poslána na RTG, po kterém jim lékařka sdělila, že je v kosti buď zánět nebo nádor. Nikolka byla objednána na magnetickou rezonanci, kde se bohužel potvrdil nádor stehenní kosti. Nikolka byla hned přijata do Motola na dětskou onkologii, kde se začalo s léčbou. Nejdříve podstoupila několik cyklů chemoterapie a na Nikolčiny narozeniny byla operována. Nožička naštěstí nemusela být amputována. Po operaci proběhly další cykly chemoterapie. Nyní je  Nikolka čerstvě po transplantaci kostní dřeně.

Nikolka má doma ještě tři starší sourozence, kteří se těší, až bude moct jejich malá sestřička konečně domů.

Rodina nepožaduje založení sbírkového účtu, ale velmi by uvítala materiální pomoc.

Seznam materiální pomoci :

  • Drogerie ( v podstatě cokoliv, co se běžně používá – sprchové gely, pasty na zuby, kartáčky, mýdlo, šampony, prací prostředky, aviváž, sanytol, toaletní papír, kapesníky)
  • Potraviny – veškeré základní potraviny – mléko, těstoviny, rýže, mouka, luštěniny + potraviny, ze kterých si mohou starší děti uvařit něco sami
  • Oblečení :
  • 17 letý syn je vysoký cca 171 cm a nosí velikost triček M, tepláků M nebo L, mikiny XL a boty vel. 42
  • 16 letý syn je vysoký cca 168 cm a nosí velikost triček M, tepláky M nebo L, mikiny M a boty
  • Vel. 41
  • 14 letá dcera je vysoká cca 165 cm a nosí velikost triček S, mikina S nebo XS, rifle+legíny vel. S nebo M a boty vel. 37
  • Nikolka nosí velikost 110

V případě zájmu o materiální pomoc prosíme o email, případně se ozvěte do SZ na Facebook.

Předem děkujeme.

Umístění sbírkové kasičky

Od tohoto týdne máme v obchodě firmy cyklo-makon umístěnu sbírkovou kasičku💰💰💰. Každý kdo zde nakoupí, ale i každý, kdo půjde třeba jen okolo, má možnost přispět jakoukoliv částkou, buď přímo do kasičky a nebo přes QR kód, který je i na letácích.
Firmě cyklo-makon moc děkujeme😍😍😍 a všechny, kteří jsou ze Sokolovska, prosíme o sdílení. Děkujeme.
Každému, kdo uvažuje u koupi kola, případně cyklo doplňků, obchod doporučujeme. Majitel je velmi příjemný a hlavně zkušený profesionál 😉.

Příběh Petry

Paní Petra do svých 38let žila jako bezstarostná a optimistická žena. Měla přítele, svou domácnost, práci, která jí bavila. Jediné, co jí ke štěstí ještě chybělo, bylo vytoužené miminko.

V roce 2014 si Petra nahmatal bulku na prsu, když bulka nemizela, Petra se vydala k lékaři, kde byla rychle vyřčena diagnóza – karcinom prsu + včetně zasažení uzlin. Léčba začala okamžitě – chemoterapie, operace a nakonec ozařování. Tento boj trval cca 3 roky a Petra si nepřipouštěla, že by měla prohrát. Svou budoucnost viděla pozitivně, chtěla pracovat v zahraničí. Jediné čeho se vzdala, byl sen o tom, že se stane maminkou.

V roce 2018, kdy byl její stav stabilizovaný, se po dohodě s lékaři rozhodla, že se svým přítelem odcestují do Dánska, kde začnou nový život. Sen trval pouze 3 měsíce. Petra si opět nahmatala bulku a její  návrat do Čech na sebe nenechal dlouho čekat. První její kroky mířily rovnou do nemocnice. Rakovina se vrátila a s ještě větší intenzitou. Petře se v tu chvíli zhroutil svět. Verdikt lékařů zněl jasně. Okamžitě musíte podstoupit mastektomii prsu, nebo se nedožijete ledna 2019.  Přítel jí opustil se slovy „ já už na to nemám“ a Petra na to neměla též. Už nechtěla další chemo, operace a bolest s léčbou spočívající.

Zázraky se ale dějí i v případě Petry. Po vyšetření se zjistilo, že je ve 2.měsíci těhotenství. V tu chvíli Petru nezastavilo už nic. Oblékla brnění a šla do boje ne jen s nemocí, ale i s existenčními potížemi.  V prosinci 2018 podstoupila mastektomii prsu. Po operaci jí byl snížen invalidní důchod ze 3. stupně na 1. stupeň! Tj. z 11000,-Kč měsíčně na 5500,- Kč. Přítel jí řekl, ať se ze společného bytu vystěhuje a bylo mu jedno, co bude s ní i jejich nenarozeným dítětem. Petra to nevzdala, našla si dočasné ubytování v azylovém domě pro ženy a matky s dětmi v tísni.  Znovu začala stavět svůj život na nových základech. S pomocí azylového domu, který vyhlásil sbírku, se Petře podařilo sehnat peníze na kauci na byt a potřebné vybavení. Nyní se Petra již zabydluje v novém bytě a těší se na vytouženého chlapečka, který se jí v červnu narodí. Petra ví, že to nebude lehké, péče o miminko, léčba, která teď probíhat nemůže, ale nevzdává se a jde za svým snem, snem být šťastnou mámou.

Petře můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. V příštích dnech se s Petrou domluvíme, zda by využila i případné materiální pomoci v podobě věcí pro miminko, postýlky apod. a poté vše zveřejníme. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010

Variabilní symbol: 7853

Příběh Matěje

Matějův příběh nám poslala jeho maminka :

Matěj se narodil v roce 2008 a už v té době jsem věděla, že Matýsek dostal do života těžký úkol – bojovat se svojí vrozenou nemocí, neurofibromatozou, která způsobuje tvorbu mnohočetných nádorů na těle i uvnitř. Malému Matějovi se nemoc naplno projevila v jeho 8 letech, kdy už jsme byli bez tatínka, který zemřel na stejnou chorobu v roce 2016.

Tato nemoc obnáší velmi náročnou a neustálou péči a zatím jediným možným řešením jsou operace, které Matýsek musí podstoupit vždy, když se objeví další nádor, který se zvětšuje, prorůstá do okolních tkání a působí další zdravotní potíže. K tomu je potřeba podávat léky na tlumení vedlejších příznaků a silných bolestí, které Matýsek stále má.

Nevíme co bude dál, ale snažíme se užívat každého dne a věříme že se snad stane zázrak a najde se lék. Je to těžký boj a stojí nás to spousty sil, ale stále doufáme, že bude lépe. 

Rodině můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet.  Rodina též uvítá materiální pomoc v podobě oblečení ve velikosti 134/140 a bot vel. 33. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010
Variabilní symbol: 1801

Nadační novinky

Přejeme vám příjemný začátek nového týdne, máme pár novinek :
– Mike je momentálně v nemocnici a dokončuje první protokol chemoterapií. poté si na 14 dní oddychne doma a pojede na druhý protokol. maminka říkala, že Mike je strašně statečný ( což všechny dětičky) a chemoterapii snáší celkem dobře
– Dominik je také na pár dní doma a v pondělí nastupuju na další blok chemoterapií, tak mu držte palce, ať je to tentokrát bez komplikací❤️
– Tobiáškovo maminka nám napsala : „výsledky v Brně nám dopadli dobře. Léčba zabírá. Není úplně čistý ještě tam je pár malých uzlin. Jedna byla zničená a ty útvary na játrech jsou už taky pryč. Sice je to ještě běh na dlouhou trať a člověk ví, že ze dne na den se to může zhoršit, ale jsme rádi že nemá nikde nic nového a že to neroste. Za týden se plánuje separace kmenových buněk na tu novou léčbu. Jinak ještě pár bloku chemoterapie budeme mít bohužel jsem strašně hrdá na mého bojovníka“.
My jsme díky vaší podpoře koupili Tobiáškovi novou autosedačku, kterou nutně potřeboval a tak se mu na tu strašnou léčbu bude jezdit pohodlněji.
– Maruška je momentálně také v nemocnici, protože jí nebylo dobře. Zítra se za ní zastavíme a zkusíme jí potěšit nějakou maličkostí.
– paní Ditě momentálně také není úplně dobře a tak jsme jí, díky vaší podpoře, objednali kyslíkový generátor, který jí usnadní dýchání
– pan Jarda má za sebou několik bloků bioléčby a koncem března půjde na kontrolní CT, tak mu prosím držte palce, ať to dobře dopadne.
– paní Jarmila má bohužel nový nález a tak opět absolvuje kolo chemoterapií.

Transparentní účet pro vaše příspěvky je stále stejný : 2500755097/2010 a variabilní symboly najdete u jednotlivých příběhů. Pokud chce někdo poslat finanční příspěvek bez variabilního symbolu ( nechce přispět konkrétnímu člověku), tak prosíme na tento transparentní účet : 2700686188/2010

Všem moc děkujeme a prosíme o sdílení.

Nadační novinky

– materiální sbírka, kterou jsme spustili na Facebooku se krásně rozběhla a my děkujeme všem, kteří nám píší a ptají se, co přesně mají koupit a také těm, kteří potřebné věci rovnou nakoupili a dovezli nám je
– koncem týdne budeme vyzvedávat věci z materiální sbírky, kterou uspořádali naši skvělí podporovatelé – zaměstnanci firmy Up Česká republika❤️❤️ a dovezeme je potřebným rodinám
– v minulých týdnech jsme udělali alespoň malou radost dětem, které máme pod nadačním fondem :
– Mikemu jsme poslali balíček pro radost, drobnost obdrželi jeho bráška a také maminka 🌸🌸
– Tobiáškovi jsme také poslali balíček pro radost a též drobnost pro jeho malinkou sestřičku
– za Dominičkem jsme byli osobně v nemocnici. konečně mu bylo trošku lépe a za celou dobu mé návštěvy nezavřel pusu😀. z dárku měl ohromnou radost a jeho maminka s ním celé odpoledne musela skládat
– Marušce jsme poslali smoothie maker, který se hodí hlavně v době, kdy nemůže kvůli aftům moc jíst

Příběh Dity

Příběh Dity nám napsala její sestra Petra :

Dita je 44 letá bojovnice, která s rakovinou bojuje celých 9 let. Ditě byla v jejích 35 letech diagnostikována rakovina prsu. Následovala mastektomie levého prsu a chemoterapie. Poté se Dita 2 roky dostávala ze všech těch chemických koktejlů, které dostala do těla. Následně si nechala preventivně odstranit vaječníky a také druhý prs. V roce 2013 proběhla plastická rekonstrukce obou prsou, při které došlo k celkovému kolapsu, k tomu dostala plicní embolii a přidaly se další komplikace, které Dita hrdinsky zvládla.

V roce 2014 přišla další rána – metastáze na plicích. Opět chemoterapie s biologickou léčbou, ozařování, 2 klinické studie. Poslední chemoterapie, která proběhla v lednu 2019, jí zničila bílé krvinky a po čtvrté přišla o vlasy. Aktuálně se k původním metastázím na plicích objevily i metastáze v kostech, játrech, lymfatických uzlinách, mediastinu, prsou a v podpaží. Momentálně Ditu zařadili do tzv. domácí paliativní péče. Lékaři už jí prý nemohou nabídnout žádnou jinou léčbu.

Dita a její rodina ale neztrácejí naději – pátrali a zjistili, že stále existuje naděje na uzdravení a to díky aplikované imunologii, pod vedením imunologa Josepha J. Šmardy RNDr., B.Sc. Tato léčba je založena na základě přírodních suplementů. Rodina zjistila, že pomohly 40 leté ženě, která měla rakovinu ve stejném stadiu jako Dita. Tato informace nás všechny velice „nakopla“ a pozitivně naladila.

Bohužel to má jedno ALE – léčba je vyčíslena na 60 000 až 100 000 Kč měsíčně, nejlépe po dobu dvou let. Tuto léčbu bohužel nehradí pojišťovna. Dita je 8 let v plném invalidním důchodu, který je díky jejímu věku dosti nízký, a proto pro ni není možné tuto léčbu hradit, ani si vzít půjčku.  Proto budeme rádi za jakoukoliv finanční podporu, která pomůže Ditě léčbu uhradit.

Celá Ditina rodina a její nejbližší pevně doufáme v to, že tam kde nepomohla chemie, tam pomůže imunologie!

Ditě můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010

Variabilní symbol: 1504

Příběh Dominika

Příběh pětiletého Dominika nám napsala jeho maminka Martina :

Říjen 2018 začal pro naši rodinu úžasně.  Já jsem po rodičovské konečně nastoupila do práce a oba kluci do školky. Bohužel jsem v práci vydržela pouhých 6 dní. Po těchto šesti dnech se stal z října měsíc hrůzy.

A jak jsme na Domíkovo onemocnění přišli? V podstatě to byla náhoda, v pondělí 8.10.večer začal mít Dominik teploty a zvětšily se mu uzliny na krku. Do úterního rána byly zvětšené už i trošku v tříslech a pan doktor mu předepsal antibiotika na angínu. Ve středu večer jsme si při koupání všimli, že zvětšených uzlinek je v třísle mnohem více. Ve čtvrtek ráno jsem proto neváhala a vzala Dominika k lékaři znovu.

Pan doktor duchapřítomně odebral Domíkovi krev. Pan doktor ani sestřička se vůbec netvářili pozitivně a já tušila zradu. Rozloučili jsme se se slovy: „Ráno si zavolejte o výsledky.“ Odpoledne zazvonil telefon, a při pohledu na něj se mi udělalo zle, protože volal pan doktor. Přišlo nejhorší sdělení v mém životě: „Mám pro Vás špatné zprávy, vypadá to na leukémii.“

Zhroutila jsem se. Jen jsem vnímala, jak mi pan doktor oznamuje, že se vydal pro výsledky do nemocnice a zavolal do FN Motol. Vyzval mě k tomu, abychom se okamžitě sbalili a buď se tam dopravili sami, nebo že nám pošle sanitku. Po té nás čekalo už jen vše nepříjemné –  kolečko pro mě dosud nepředstavitelných vyšetření a diagnóza – AKUTNÍ LYMFOBLASTICKÁ LEUKÉMIE.

Našemu panu doktorovi můžeme jen děkovat za to, že udělal všechna vyšetření a zareagoval tak rychle. Díky němu jsme přivezli Domíka do Motola v dobrém zdravotním stavu a start do léčby měl proto jednodušší. Od té doby jsme s Domčou byli hospitalizovaný už i na JIP, protože chytil bakterie, díky kterým měl velké komplikace a má již druhý centrální žilní katetr. Vše ale dobře dopadlo a momentálně dojíždíme na léčbu ambulantně.
Jsme ve fázi, kdy čekáme, zda bude Domík potřebovat transplantaci kostní dřeně či nikoliv. Všichni věříme v dobré konce a nevzdáváme se!


Rodině můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010

Variabilní symbol: 2412

Příběh Tobiaska

Tobiaskův příběh nám napsala jeho maminka Tereza :

Tobiasek byl do jeho 17 měsíců naprosto zdravý a veselý chlapeček.  V říjnu 2015 dostal ze dne na den vysoké horečky. Jeli jsme na pohotovost do nemocnice v Havířově, kde si nás rovnou nechali. Po několika dnech nás převezli do FN Ostrava. Tobiasek měl stále horečky, byl slabý, vyčerpaný a uplakaný. Po několika různých vyšetřeních, kdy nám stále nikdo neřekl, co se s malým děje, jsme byli letecky přepraveni do FN v Brně.

A tam to vše začalo: proběhla další a další vyšetření, včetně biopsie. Poté nám byla oznámena diagnóza: neuroblastom nadledviny. Následovala chemoterapie, operace neuroblastomu, transplantace kmenových buněk, ozařování a následně roční udržovací léčba. Tobík to vše zvládl na jedničku a léčba utekla jako voda.

Vrátili jsme se do normálního života. Já do práce, Tobík nastoupil do školky a všichni jsme byli spokojeni. V červenci 2018 se nám narodila holčička a Tobík byl konečně velký bráška, který se na sestřičku upnul. Na to zlé jsme rychle zapomněli, užívali si a doháněli vše, co jsme zmeškali po dobu dlouhé léčby. Jen občas jsme měli strach, že se nemoc vrátí. Začátkem prosince 2018, kdy jsme se pomalu připravovali na vánoce ve čtyřech, se najednou všechno zhroutilo. Tobík jel s taťkou do Brna na klasické kontrolní vyšetření, kde se nám potvrdila recidiva. Byli jsme celá rodina opět zdrcená a na dně. Všechno začalo znovu.

Hned v prosinci Tobík podstoupil biopsii a dva dny po vánocích první chemoterapii. Tobík to tentokrát nese mnohem hůř. Zatím nevíme, co bude dál, jestli je nějaká šance na úplné vyléčení a jak dlouhá léčba Tobíka čeká.

Nyní nás po třech týdnech propustili do domácího léčení s tím, že se tento týden domluvíme, jakým způsobem bude léčba pokračovat. Při pobytu v nemocnici je to moc těžké. Já jsem odloučená od své skoro půlroční holčičky, která je doma s tatínkem. Když je tatínek v práci, hlídá malou sousedka. Je to teď vše mnohem horší. Budeme rádi za jakoukoliv finanční a materiální pomoc. Děkujeme. 

Rodině můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010

Variabilní symbol: 0503

Příběh Mikeho

Do prosince 2018 si sportovně založená rodina paní Moniky žila spokojeným životem. Jak se vše změnilo, nám vypráví maminka malého Mikeho :

12.12.2018 jsem si všimla, že má Mike nějak moc modřin různé velikosti a barvy, a že je nějaký pobledlý. Nijak jsem tomu nevěnovala pozornost, protože žádné jiné příznaky a ani problémy neměl. Byl normálně čilý, hravý, veselý jako doposud. Navíc jsme se v listopadu vrátili z dětské léčebny, tak jsem si říkala, že kdyby to bylo něco vážného, tak by se na to přišlo už tam. Nicméně jak se u nás říká „pro sichr“, šli jsme druhý den k dětské lékařce na odběry krve. I po její návštěvě jsem byla klidná a šla jsem do práce a Mike do školky.

O pár hodin později mi volala lékařka, ať si jdu domů zabalit a jedu rovnou do školky, že pro Mikeho přijede sanitka. V nevědomosti co se děje a se spuštěnou houkačkou odjíždíme do 80km vzdálené Ostravy.

13.12.2018 se celé naší rodině boří svět. Těžko popsat pocity, které se vás zmocňují, když vám sdělí, že vaše teprve 3,5 leté dítě má leukemii a že budete odloučeni od staršího dítěte na delší dobu. Rána jak pro mě tak i pro kluky, kteří byli zvyklí být stále spolu a dělat vše společně. Vždyť jsou jako dvojčata!

Nyní jsme na konci první fáze akutní léčby a doufáme, že koncem ledna budeme zase všichni pohromadě doma. Pokud bude léčba probíhat tak jak, má bude trvat 2 roky. Ano, 2 dva roky na chemoterapiích.

Zatím pořádně netušíme, co nás všechno čeká a jak to budeme zvládat. Kluky jsem od malička učila vytrvalosti, že je v životě třeba bojovat, abychom něčeho dosáhli. A já věřím, že společnými silami vyhrajeme i tento boj nad zákeřnou nemocí a opět se vrátíme k našim aktivitám.

Rodině můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010

Variabilní symbol: 2904


Aktuality

Ani na konci roku nezahálíme. Co všechno jsme za poslední dny stihli?

– Poděkovali jsme zaměstnancům firmy Up Česká republika https://www.facebook.com/chdjcz/ za více než dvouletou podporu našeho fondu.
– Rozdali jsme dárečky na hematologicko onkologické JIP v Motole. Bylo hezké vidět, jak se děti těší na překvapení, které měly v každém balíčku od nás. Popovídali jsme si i s maminkami a všem jsme popřáli hlavně brzký návrat domů.
– Byli jsme také za Maruškou a její maminkou. Marušce bohužel nebylo dobře, protože byla po chemoterapii, a tak jsme se zdrželi jen chvilku. Předali jsme jí obrázky a vybrané peníze na dárky. Maruška si moc přeje doplňky do pokojíku, který budou se sestřičkou konečně mít. Vybere si je, až jí bude lépe a bude doma. Přejeme si, aby to bylo co nejdříve.

Příběh Marušky

Iveta je rozvedená maminka dvou krásných holčiček. Do července 2018 si žily celkem spokojeným životem v malém bytě na severu Čech.

V půlce července začala být devítiletá Maruška hodně unavená. Maminka to přikládala tomu, že s ní holčičky musí chodit do práce, protože je neměl kdo hlídat. Jednou ráno začátkem srpna přišla devítiletá Maruška s tím, že ji bolí za krkem. Maminka si myslela, že si ho jen přeležela. Za pár dní přišla Maruška s tím, že ji bolí ramínko a za dalších pár dní se jí objevila boule na krku. Maminka s ní šla okamžitě k lékařce, které se to nelíbilo a tak jí nechala udělat všechny možné odběry.

Když viděla lékařka výsledky krevních odběrů, okamžitě nechala Marušku hospitalizovat v Jablonecké nemocnici a následující den byla převezena na hematoonkologii v Motole. Marušce byl diagnostikován velmi agresivní nádor hrtanu a tak musela ihned podstoupit operaci, při které jí nádor odstranili. Po operaci ležela na ARO, pak na JIP, kde jí nasadili chemoterapii. Maruška brala hodně léků na bolest, které byly pro slabé tělíčko velkou zátěží a Maruška následně dostala epileptický záchvat. Byla převezena na ARO, kde byla uvedena do umělého spánku. Po probuzení dlouho blouznila, což bylo pro rodinu velmi náročné. Po zlepšení stavu byla propuštěna do domácího léčení a denně s maminkou jezdila na chemoterapii. Před cca týdnem dostala vysoké horečky a tak byla opět hospitalizovaná. Podstoupila magnetickou rezonanci a nyní s maminkou čekají na výsledky. Horečky už naštěstí ustoupily a tak byla Maruška propuštěna domů. Další terapie bude nasazena podle výsledků MR.

Vzhledem k tomu, že maminka žije s holčičkami sama, je pro všechny tři toto období psychicky velmi náročné. Když je maminka s Maruškou v nemocnici, tak hlídá starší holčičku  skvělá paní učitelka.

Paní Iveta samozřejmě nyní nemůže pracovat a tak je to náročné i finančně. Proto jsme se rozhodli této rodině pomoci a věříme, že pomůžete i Vy.

Rodině můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010

Variabilní symbol: 2009

 

Charitativní aukce

Máme nové věci do aukcí .  Začíná to být velmi zajímavé😉.

Stále přijímáme předměty a věci do aukcí a samozřejmě budeme rádi, za každého nového člena stránky “ charitativní aukce pro nadační fond Naděje pro Tebe“. Odkaz na stránku : https://www.facebook.com/groups/charitativniaukceNadejeProTebe/

Do aukcí přijímáme : kosmetiku, hračky, plyšáky, oblečení, rukodělné výrobky ( náušnice, náramky, korále, čelenky, vánoční ozdoby, keramické výrobky, výrobky ze skla  atd. ), vstupenky do divadla, vstupenky na koncert, vstupenky na výstavu apod. Prosíme, aby darované věci byly v dobrém stavu, případně nové. Děkujeme.

 

Charitativní aukce

Krásný podzimní večer, víte, že v listopadu opět zahájíme naše předvánoční charitativní aukce? Těšíte se? Zúčastníte se?
Budeme velmi rádi, když darujete nějaký předmět do aukce a samozřejmě budete i dražit a tím pomůžete dobré věci. V případě zájmu o darování předmětu do aukce se prosím ozvěte na e mail : info@nadejeprotebe.cz
Děkujeme

Odkaz na stránku :

https://www.facebook.com/groups/charitativniaukceNadejeProTebe/

Příběh Jarmily

Jarmila je třiačtyřicetiletá maminka, která v roce 2014 onemocněla rakovinou štítné žlázy. Na nemoc se bohužel přišlo pozdě, tudíž došlo k metastázím do krčních uzlin.  Postupuje léčbu chemoterapií a ozařováním, ale ke zlepšení stavu zatím nedochází.

Do doby než paní Jarmila onemocněla s ní a její dnes 17letou dcerou Sárou žil i Jarmily manžel a Sáry otec.  Postupem času si našel jinou partnerku a paní Jarmila zůstala s dcerou sama. Sáry otec sice platí alimenty, ale založil si novou rodinu a tudíž na dceru neměl a nemá čas a do toho maminky nemoc. Pro mladou slečnu to byla a je dost těžká situace.  Sára studuje druhým rokem střední školu, po které se chce věnovat starým lidem v domově důchodců, protože prý většina z nich už nikoho nemá nebo nikoho nezajímají.

Dokud to zdravotní stav paní Jarmile dovolil, tak pracovala ve škole jako učitelka. Se zhoršením zdravotního stavu, kdy začala v průběhu dne kolabovat, musela paní Jarmila práci opustit. Rodina pobírá měsíčně cca 12.400,- Kč, z toho necelých 9.000,- Kč je nájemné.  Vyjít se třemi tisíci měsíčně, které jim zůstanou na nákup jídla, léků, drogerie, cestovného do školy atd. je velmi náročné a téměř nemožné.

Proto jsem se rozhodli rodinu podpořit. Rodina uvítá každou pomoc, kterou jí můžeme a můžete poskytnout. A jak my říkáme – každá koruna se počítá a pomáhá.

Paní Jarmila stále věří, že se její zdravotní stav zlepší a že nad nemocí zvítězí a hlavně si přeje, aby byla Sára šťastná a zdravá.

 

Jarmile můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010

Variabilní symbol: 0402

Aktuality v nadačním fondu

Máme pro Vás některé aktuality z dění v nadačním fondu :

První pozitivní aktualitou je ta, že pan Jarda po absolvování 9 dávek chemoterapie v kombinaci s biologickou léčbou, byl v létě na kontrolním CT vyšetření, které dopadlo dobře. Šíření rakovinových buněk se zastavilo a tak pokračuje dále v kombinaci bio+chemo a po dalším kontrolním CT se lékaři rozhodnou, jakou další léčbu doporučí.

Druhou aktualitou je, že paní Věře byla zdravotní pojišťovnou konečně schválena léčba, kterou si dosud hradila sama, za pomoci rodiny a našich a Vašich příspěvků. Paní Věra a její rodina moc děkuje za dosavadní podporu, kterou již nepotřebuje a tudíž prý ráda přenechá místo pro podporu někoho potřebného. Proto k dnešnímu dni podporu paní Věry ukončujeme a přejeme jí, aby léčba byla úspěšná.

Třetí aktualitou je, že jsme v létě přispěli jednorázovou částkou 5.000,- Kč na zakoupení cyklistického trenažéru, 17 letému Jakubovi, který se zotavuje po transplantaci kostní dřeně.

Příběh Barbory

Barbora je mladá maminka, která bojuje s rakovinou již podruhé. Víc nám o Barboře napsala její sestřenice Ingrid.

Barbora je mladá, 36 letá maminka dvouletého syna Jurka. Pracovala jako zdravotní sestra na dětském oddělení. Otec malého Jurka se v době léčby prvního nádoru postupně odcizil a Barbora nyní žije s Jurkem u svojí maminky, která je již v důchodu.

Když se malý narodil, byli všichni šťastní, ale to netrvalo dlouho, protože Barbora zkolabovala. Tím se to celé začalo. Nejdříve to vypadalo na epilepsii, ale po vyšetřeních se ukázalo, že je to nádor na mozku. Následovala operace mozku, ozařování a chemoterapie. Všechno to hrdinsky zvládla a my jsme se těšili, že to špatné období už je za ní.

V prosinci 2017 byla na kontrolním vyšetření v Bratislavě a poté měla jít na kontrolu na neurochirurgii. Už před touto kontrolou jí volali z Bratislavy, že si má nechat udělat předoperační vyšetření, že bude muset znovu na operaci. Pro všechny to byl pořádný šok.

V lednu Barbora podstoupila operaci, ale bohužel se nepodařilo celý nádor, který je u řečového centra, odstranit.  Zůstala jen možnost ozařování, ale to nyní není možné, protože léčbu lze opakovat nejdříve po dvou letech a Barbora ho absolvovala před rokem.

Co teď? Začala jsem číst, shánět informace, až jsem zjistila, že v Praze je protonové centrum, které je špičkovým pracovištěm pro léčbu nádorů ozařováním. Tuto léčbu lze absolvovat již po roce od předchozího ozařování. Následovala bezplatná konzultace v PTC centru, kde nám potvrdili, že je to pro Barboru jediná možnost. Odcházeli jsme s velmi dobrým pocitem a slzami štěstí. Léčbu nám vyčíslili na 1.176.000,- Kč a  ve zdravotní pojišťovně nám 23.3.2018 potvrdili, že léčbu uhradí.

Léčba v PTC je ambulantní a bude trvat 6 týdnů. Po tuto dobu bude Barbora ubytována poblíž nemocnice, kde s ní bude trvale doprovod, protože Barbora nemůže být sama. To znamená dvojnásobné náklady na ubytování a zvýšené náklady na cestování.

Vzhledem k tomu, že je Barbora na mateřské dovolené a její příjem je velmi nízký, je každá pomoc vítaná.

Barboře můžete pomoci zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet. Děkujeme.
Číslo účtu: 2500755097 / 2010
Variabilní symbol: 1811

Příběh Věry

55 letá Věra bojuje s rakovinou od konce roku 2016.

Po CT vyšetření a odběru vzorku tkáně, jí byla koncem roku 2016 diagnostikována rakovina plic. Zároveň Věře bylo sděleno, že není možné podstoupit operaci. V nemocnici na Bulovce jí proto byla nasazena bio chemoterapie. Tato léčba nezabírala, a tak k tomu bylo přidáno ozařování na zastavení růstu nádoru.  Začátkem letošního roku podstoupila Věra kontrolní CT, kde se zjistilo, že dosavadní léčba byla absolutně neúspěšná a  bio chemoterapie jí už nedokáže pomoci. Poslední nadějí na léčbu je lék Opdiva, který je ale velmi drahý. Léčba tímto lékem stojí každé tři týdny 53.700,- Kč. Ošetřující lékařka paní Věry požádala pojišťovnu o úhradu této léčby, nicméně ta byla pojišťovnou zamítnuta.

Paní Věra i její manžel jsou invalidní důchodci a tudíž je pro ně nemožné tuto léčbu hradit .  Proto se obrátili na naši nadaci, zda by jim bylo možno alespoň trochu pomoci.

My jsme se rozhodli  Věře pomoci finanční částkou 5.000,- Kč a založením sbírkového účtu, na který můžete přispět jakoukoliv částkou.

Číslo účtu: 25 00 75 50 97 / 2010
Variabilní symbol:  2409

Příběh Jardy

Jarda bojuje s rakovinou od října roku 2017.

Jarda je jednačtyřicetiletý táta dvou skvělých holek. Před rokem při pobytu v nemocnici bylo Jardovi sděleno, že při operaci slepého střeva, která proběhla v červnu 2015, z histologie zjistili, že měl rakovinu slepého střeva. Celá rodina z toho byla v šoku. Rozebírat to, kdo je či není vinen, že se to nedozvěděl po operaci, ale až o rok a půl později, je již zbytečné. Od tohoto sdělení dochází pravidelně na onkologické kontroly. V říjnu 2017 se onkologovi přestala líbit jizva po operaci slepého střeva, a tak poslal Jardu na CT a odběry krve na onkologické markry. Bohužel odběry byly pozitivní a CT také nedopadlo dobře. Poté byl poslán na chirurgii k revizi jizvy a histologii. Při revizi jizvy a následné histologii se zjistilo, že se rakovina vrátila. Následovala operace v nemocnici na Bulovce, která bohužel nemohla být provedena tak, jak bylo původně plánováno. Nyní Jarda čeká na onkologické konzilium, kde se dozví, jak bude léčba pokračovat.
Kromě nemoci Jardu nejvíce trápí to, že nemůže pracovat. Nemocenská je minimální a životní náklady čtyřčlenné rodiny nejsou malé a při onkologické léčbě se budou ještě zvyšovat.
Proto jsme se rozhodli Jardu a jeho rodinu finančně podpořit. Budeme velmi rádi, pokud se k nám připojíte.

Rodině můžete pomoct zasláním jakékoliv částky na náš sbírkový účet : 2500755097/2010.
Variabilní symbol je : 1712

Aktualizace stránek

Krásný den všem našim příznivcům.

Omlouváme se, ale z technických důvodů nám bohužel více než půl roku, nešly naše www stránky. Tudíž jsme většinu informací sdělovali prostřednictvím Facebooku. Problém je snad vyřešen a stránky budou opět plně funkční.

 

V loňském roce bohužel prohrála boj se zákeřnou nemocí paní Pavlína Kuzniarská  a tento boj také prohrála paní Miriam Grossmanová.

Od února 2018 jsme vzali pod naše křídla pana Jardu.

Markétě a celé její rodině se daří dobře a tak už naši pomoc nepotřebuje.

Romanovi a jeho rodině se také daří dobře a tak naši pomoc již nepotřebuje.

Nadále samozřejmě podporujeme dvojčata Aničku a Olivera.

Stále také podporujeme onkologicky nemocné děti, většinou z Motolské nemocnice. Na jaře chceme opět zorganizovat „Den pro maminky onkologicky nemocných dětí“, který se bude konat přímo v Motolské nemocnici.

Další akce jsou v plánu.

 

Příběh Pavlíny

Pavlína bojuje s rakovinou již třetím rokem. Toto nám o ní napsala její dcera Kateřina :

Jmenuji se Kateřina, moje maminka dostala rakovinu, snažíme se jí pomoci.

Moje maminka Pavlína již třetím rokem bojuje s rakovinou tlustého střeva, je jí 51 let. Rakovina začala jako malý nádor v tlustém střevě, následovala operace a poté léčba. Chemoterapie ani ozařování nepomáhaly. Maminka prošla dalšími několika operacemi. Stále bojuje, ale rakovina se šíří, zasažená jsou játra, pánev. Z Karvinské nemocnice maminku poslali do Olomouce. S nadějí, že alespoň tam podstoupí nějakou léčbu, nemocnici navštívila, bohužel bez výsledku. Závěrečná věta: „Bude to tak, jak to má být.“ nás položila. Je na tom psychicky velmi špatně.

Vzhledem k dlouhodobé léčbě a péči o maminku jsme se dostali do tíživé finanční situace, proto jsem si dovolila touto formou oslovit i další hodné lidi, abychom s maminkou byli co nejdéle.

My jsme se rozhodli rodině Pavlíny poskytnout pomoc v podobě nákupu podpůrných prostředků a také založit sbírkový účet, na který můžete přispět jakoukoliv finanční částkou. Děkujeme.

Číslo účtu: 25 00 75 50 97 / 2010
Variabilní symbol: 1966

 

Pomozme Romanovi

Roman bojuje s rakovinou podruhé. Se svou ženou Bárou vychovává dva malé kluky.
Jeho léčba nyní trvá už několik měsíců a víme, že ještě několik měsíců trvat bude. Roman se totiž chystá na transplantaci kostní dřeně.

13318914_10154846329834428_1014626284_n

Nemoc ale není jediné, co rodinu trápí. Roman je na nemocenské a Bára se teprve letos v září bude vracet do práce po rodičovské dovolené. Nemají tedy žádný pořádný příjem a pomalu jim docházejí peníze. Navíc je jisté, že po transplantaci jich budou potřebovat ještě víc než dnes. Po této náročné terapii musejí pacienti dodržovat speciální režim, který mimo jiné zahrnuje i zvláštní stravu, dezinfekci, apod.

A to je důvod, proč jsme se rozhodli Romana a celou jeho rodinu podržet a finančně podpořit. Budeme vděčni, když se k nám přidáte.

Toto nám o Romanovi napsala sama Bára:
„Roman je skvělý táta a manžel. Před dvěma lety (listopad 2013) mu poprvé diagnostikovali folikulární lymfom (zhoubný nádor vycházející z lymfatické tkáně). V té době byly našemu staršímu synovi Vojtovi skoro 3 a mladší Matěj byl půlroční.

Roman absolvoval diagnostickou operaci, chemoterapii a pak následovala biologická léčba. Rodina nás podporovala a hlavně kluci jsou dost dobrým důvodem bojovat a neklesat na mysli. Také v zaměstnání Romanovi vyšli maximálně vstříc, a tak se zhruba po půl roce vracel postupně do běžného života. Dále docházel na tzv. udržovací léčbu a pravidelné kontroly, v srpnu loňského roku měl konečně všechny testy v pořádku.

13382173_10154846329524428_1882962691_n

Ale už v listopadu 2015 potvrdila kontrola další lymfomy a ještě před Vánoci následovala další operace. Tatínka nám propustili z nemocnice 24. prosince pod stromeček.
Nyní se za pomoci chemoterapie připravuje na transplantaci kostní dřeně.

Každý vztah taková zkouška poznamená a ani my jsme nebyli výjimkou – 3. 3. 2016 jsme se vzali. Milujeme se a věříme v happyend.
Děkujeme za vaši podporu.“

 

 

Rodině můžete pomoct zasláním jakékoli částky na náš sbírkový účet. Děkujeme.
Číslo účtu: 25 00 75 50 97 / 2010
Variabilní symbol: 0821

Plníme své sliby

Podařilo se nám zachovat důležité pojištění Olivera a Andulky. Od dubna 2016 jsme převzali roli pojistníka a tedy i plátce jejich úrazové pojistky. Obě děti tak budou i nadále zajištěny přesně tak, jak si to přála jejich maminka Štěpánka.

V době, kdy Štěpánka znovu onemocněla, myslela samozřejmě i na své děti. Moc se bála, aby byly v pořádku a hlavně aspoň trochu zajištěné pro všechny nenadále situace. Myslela i na rodinnou anamnézu, a proto nechala sebe i Olivera s Andulkou pojistit pro případ úrazu a hlavně pro případ velmi vážných onemocnění.

Štěpánka byla u dané pojistky hlavním pojištěným i jejím plátcem. Po jejím odchodu proto hrozilo, že pojistka skončí a děti už nebudou za stejných podmínek pojištěné. Naštěstí se nám podařilo tuto smlouvu zachovat a zavázali jsme se také plnit roli pojistníka. Měsíčně bude Nadační fond Naděje pro Tebe platit pojistné ve výši 764 Kč. Díky tomu budou obě děti i nadále pojištěné tak, jak si Štěpánka přála.

Věříme, že svůj slib budeme schopni plnit až do Andulčiných a Oliverových 18. narozenin. Oběma pak přejeme, aby plnění z pojistky nikdy nepotřebovali.

Odešla nám Štěpánka

Nikdy jsme nepočítali s tím, že budeme zveřejňovat tak bolestnou zprávu. Naše Štěpánka dnes ráno prohrála svůj velký boj.

Její (a vlastně i naši) milovanou rodinu budeme podporovat i nadále. Naši pomoc budou potřebovat pravděpodobně víc než kdy předtím. Otevíráme proto veřejnou sbírku:

  • Číslo účtu: 2500755097/2010 
  • Variabilní symbol: 252 – důležitý údaj, podle kterého poznáme, že jsou to peníze pro Štěpánčina dvojčátka

Účet je transparentní, zde si můžete kdykoli ověřit, jak je s penězi nakládáno. Pravidelně budeme také zveřejňovat, na co budou peníze využívány.

Pomoct budete moci také materiálně. Mělo by se jednat o věci, které máte doma a nepotřebujete je pro sebe. Právě připravujeme jejich seznam a brzy ho zveřejníme. Zvažte prosím, zda věci kupovat nové nebo radši věnovat stejnou částku na transparentní účet. V druhém případě budeme moct vše potřebné nakoupit vždy najednou a bez skladování to zavézt Pepíčkovi a dětem.

Z celého srdce vám děkujeme za podporu a to i jménem Štěpánčiných nejdražších.

…. a nezapomeňte <3

Příběh Miriam

Sedmatřicetiletá maminka Miriam bojuje s rakovinou už rok a půl. Navíc zažívá rozvodové řízení a stará se sama o 20 měsíční dceru.

Lékaři objevili u Miriam karcinom prsu ještě během těhotenství. Léčit se mohla začít až po šestinedělí, kdy jí byl nádor odoperován, a následovala několikaměsíční chemoterapie. Následovala oboustranná mastektomie a zdálo se, že Miriam svůj boj vyhrála.

Přišla ale další rána osudu. Gynekologické komplikace si vyžádaly další operaci, při které lékaři zjistili recidivu nádoru ve formě metastáz lymfatických uzlin hrudníku a podpaží.

Miriam nyní dochází na další chemoterapeutickou léčbu na Onkologii ve FN Plzeň. Jako samoživitelka zůstala bez řádných finančních prostředků. Přesto neztrácí naději a statečně s vážným onemocněním bojuje. Sílu jí dodává hlavně její dcerka, pro kterou se chce uzdravit.

Naději a hlavně pomocnou ruku chceme dát Miriam i my, proto ji připojujeme k naší veřejné sbírce.

Děkujeme vám všem, kdo do toho půjdete s námi.

MIRIAM
Číslo účtu: 25 00 75 50 97 / 2010
Variabilní symbol: 3008

Na Miriam nás upozornila paní Martina Šmuková, předsedkyně správní rady Nadačního fondu Pink Bubble. Ten podporuje onkologicky nemocné náctileté a mladé dospělé pacienty. Miriam proto sami podporovat nemohou a požádali nás o spolupráci.

 

 

Znovu jsme pomáhali Štěpánce

Štěpánku Richterovou asi není na našich stránkách třeba představovat. Je s námi od samotného vzniku nadačního fondu a pomáháme jí dlouhodobě. Je pravda, že se delší dobu bez naší podpory obešla, takže pro ty z vás, kdo ji přeci jen neznáte, přidáváme odkaz na její příběh.

1_x

Štěpánka se stále léčí a poslední dobou musí řešit i stupňující se bolesti, které jí ztěžují každodenní běžné domácí práce. O to hůř na ni proto dolehlo, když jí doma dosloužila její stará myčka nádobí. Ruční mytí je pro Štěpánku více než namáhavé, rozhodli jsme se tedy, že jí zakoupíme z nadačních prostředků myčku novou. Štěpánka ji dostala přesně poslední den prázdnin 31. 8. 2015. Měla samozřejmě velikou radost a vyřizuje vám všem veliké díky!

 

A tak jsme i tentokrát pomohli Štěpánce zmírnit její starosti a to jen díky vám.

 

Štěpánce přejeme, ať nový pomocník slouží co nejdéle a ulehčí co nejvíce práce.

Všem vám děkujeme za podporu.

 

ZBLÍZKA – Markéta

Markéta Pivoňková – toto jméno skloňujeme v Naději pro Tebe nyní asi nejčastěji. Ve zkratce jsme i vás seznámili s osudem této mladé ženy (zde). Už víte, proč jsme nad ní rozevřeli svá pomocná křídla, malinko znáte i její rodinné vazby.  Markéta je natolik výjimečná žena, že jsme vám ji ale chtěli představit více, tak nějak „zblízka“.

20150627_143920„Markétin příběh nebyl zdaleka první, který jsem při své práci pro Naději četla. A není zdaleka první, u kterého jsem i brečela a šel mi mráz po zádech. Její osud a vůbec osud celé její rodiny mě ale zasáhl tak silně, že jsem ji chtěla poznat víc. Sice na dálku a vlastně zprostředkovaně přes e-maily, ale aspoň něco. Byla jsem proto moc ráda, že přistoupila na mou nabídku trochu si veřejně popovídat. Já sama jsem její odpovědi přímo hltala! Markéta je mi od té doby ještě sympatičtější a moc jí i její rodině přeji, aby na konci léčby slavili vítězství! A kdo ví, třeba se jednou potkáme i osobně…“

Za Naději pro Tebe Markétu vyzpovídala

Michaela Složilová


 

Markéto, pojďme začít úplně obyčejně. Jaké máš záliby?

V první řadě rodina a vše spojené s ní. Výlety, kolo, v létě koupání, v zimě lyže. Ráda si zajdu s přáteli posedět na zahrádce u piva. 🙂

Takže taková normální pohodová holka. Teď ale bojuješ s rakovinou prsu. Touto nemocí u nás ročně onemocní několik tisíc žen. Nesetkáváme se ale tak často s tím, že by kromě psychické podpory potřebovaly také finanční pomoc. To známe spíš u lidí s nemocí pohybového aparátu, protože nemají na velmi drahé kompenzační pomůcky nehrazené pojišťovnami. Proč tedy člověk, kterému léčbu hradí pojišťovna, potřebuje finanční pomoc?

Finanční pomoc mi byla nabídnuta a já jí využila. Ano, mám manžela, který se o nás perfektně stará a vydělá dost peněz na to, aby nás uživil a zaplatil nájem. Ovšem na ostatní moc nezbývá. Malé dítě má nároky, roste, potřebuje oblečení a boty, občas i nějakou tu hračku. Dále potíže s autem. Sice je stále pojízdné, ale ne na dlouhé trasy. Jezdím denně na ozařování a mám sníženou imunitu, tudíž pro mě MHD představuje riziko. Manžel když může, tak mě vozí. Ale výdaje za naftu jsou vysoké a právě se bojíme, že auto bez nových rozvodů brzy doslouží. Mám ještě před sebou roční biologickou léčbu, takže pojízdní být musíme.

 V jaké fázi léčby právě jsi? Co už máš za sebou? Co tě čeká?

Za sebou už mám 4 + 4 série chemoterapií, které mě pěkně zdrbly :-). Ovšem bylo to to nejhorší a to už je za mnou! Pak jsem prodělala operaci s ablací prsu. Teď jsem ve fázi léčby radioterapií a jak jsem již zmínila, začala jsem s roční biologickou léčbou.

Co to je vlastně ta biologická léčba?

Léčba se nazývá biologickou, ovšem pořád je to chemie. Aplikuje se různě. Já ji mám co tři týdny injekčně do podkoží. Mám agresivní formu nádoru a právě tato léčba na něj zabírá. Po operaci a ablaci prsu bych v tuto chvíli už rakovinu mít neměla. Léčba má za úkol vybít potenciální rakovinné buňky, jestli někde ještě jsou, a zároveň zachovat buňky zdravé. To je asi vše, co k tomu vím…. a víc snad ani vědět nechci. 

Markéto, co pro tebe bylo během toho celého léčebného procesu nejtěžší?

Nejtěžší pro mě bylo oznámit tu šokující zprávu rodičům a mojí rodince. Maminka osm měsíců před mou diagnózou pohřbila svou 28 letou dceru, mou sestru. Ještě jsme se s tímto faktem nestihli smířit a už tu byl další boj o život. Ale život je prostě takový, na někoho se smůla lepí. To ovšem neznamená, že něco vzdávám! Naopak! Já jsem odhodlaná žít. Pro mě samou, pro mojí rodinu…

 A je i něco pozitivního, co ti nemoc přinesla? Dá se to tak vůbec říct?

Co pozitivního mi nemoc přinesla? Spoustu přátel! 🙂 Je to neuvěřitelné, ale je to tak! A také mi otevřela dost oči. Ti, o kterých jsem si myslela, že moji přátelé jsou, bohužel zklamali. A naopak. Ve spoustě lidí, které jsem z nějakého důvodu přehlížela, či si s nimi nerozuměla, teď bezvadné přátele mám a jsou mi opravdu velkou oporou! Děkuju Ti, Dášenko 🙂

Další věc, která mi i teď, jak to píšu, vhání slzy do očí, je poznání, že mezi námi žije neuvěřitelná spousta lidí, kteří mě osobně vůbec neznají a přitom pomůžou! Chodím na jeden server, jmenuje se Modrý koník a tam je tak neuvěřitelná „skvadra“… 😀 Neznají mě osobně a přesto mi píší, podporují mě, posílají dárky a to všechno prostě jen tak, nezištně! 🙂 Tímto bych jim chtěla strašně moc poděkovat a vzkázat, že si toho moc vážím a mám  je moc ráda. Chtěla bych i jmenovat, ale nerada bych na někoho zapomněla. Ale ony vědí. 🙂

Takže když to vlastně sečtu, nemoc mi víc dala, než vzala. A nic se prostě neděje jen tak…

 Kdo je ti největší oporou?

Největší oporou je mi jistě můj manžel Martin. Kdybych měla vyjmenovat, co vše pro mě udělal a dělá, bylo by to na dlouho. Dvěma slovy: je skvělý! V době, kdy mi bylo hodně zle, se staral opravdu o všechno. O domácnost, kuchtění, prádlo a hlavně o naši dceru, o kterou bych se prostě postarat nedokázala, jak mi bylo zle. Moc nám pomohla i moje maminka, která nám Kačenku hlídala. A v neposlední řadě i ti moji noví přátelé. Stále mi chodily nabídky hlídání Kačenky, nákupů, dokonce úklidu 🙂 Ale všechno zastal Martin. Naučil se dokonce i žehlit! 😀 Mám toho nejlepšího manžela, jakého jsem si mohla jen přát!

A nad vodou mě drží i moje dcerka. To je prostě sluníčko. Maminka, bráškové, Martinova Moravská rodina… Mám kolem sebe opravdu úžasnou rodinu.

Rakovina je pro mnoho z nás velký strašák, neumíme si představit, jaké to je s ní žít. Jaké to teda je?

Ano, rakovina strašák je. Máme ji v rodině a bohužel se na ni umírá. Ovšem záleží na síle. Na síle těla i ducha. Nejsem klasicky věřící, ale vím, o čem mluvím. Všechno je totiž v hlavě! Člověk, který to vzdá, lituje se a nesnaží, jako by už nebyl. Takový přístup je k ničemu. Já se naštvala. A bojuju. Nevím, zda vyhraju, možná ano, možná ne, ale tím se netrápím. Prostě dělám vše pro to, abych se uzdravila.

A jak se s ní žije?

Je to zvláštní. Člověk, pokud mu není opravdu zle a bolestma neleze po zdi, to možná ani nevnímá. Nebo aspoň já to tak mám. Teď, jak nemám žádné bolesti, se cítím báječně a naprosto zdravá. Až na nějaká omezení můžu v podstatě vše. Ano, jsem unavená a musím se šetřit, ale to mi přece nezabrání v tom, abych se radovala ze života. 🙂 A že těch radostí kolem sebe mám dost!

Ze zkušenosti víme, že lidé dokáží být hodně zlí… už ses setkala s nějakými negativními reakcemi?

Setkala jsem se s jedním velmi ošklivým osočením. Ale o tom bych se nerada zmiňovala. Nebylo to nic příjemného a pěkně mě to vzalo… Ale je opravdu víc pozitiv, než těch negativ, aspoň zatím. Ovšem už jsem se setkala i se závistí, že jsem pod křídly nadačního fondu. Lidé si prostě závidí každou korunu. Je to smutné. Za své zdraví a zdraví naší rodiny bych dala všechno bohatství světa! Nikdo, kdo nezažil ztrátu blízkého člověka, si tu bolest ani neumí představit.

Chodila jsi na preventivní prohlídky i když tomu věkově ještě neodpovídáš (tj. předpokládám, že ti to nehradí pojišťovna), proč?

Chodila jsem na preventivní prohlídky už pár let, protože mě bolelo prso. Paradoxem je, že to druhé. A další paradox je, že bulku mi nenašli ultrazvukem, ale já sama doma samovyšetřením. Proto bych chtěla apelovat na všechny dívky a ženy – nepodceňujte samovyšetřování!

Našla jsem si tedy bulku, za měsíc jsem měla pravidelnou prohlídku, ukázala jsem jim svůj nález a oni mi po biopsii a mamografu potvrdili zhoubný nádor. Vyšetření jsem v tomto případě nehradila. Měla jsem nález a tudíž to uhradila pojišťovna.

Doporučuješ preventivní prohlídky i ostatním? Případně komu? 

Ostatním právě doporučuji domácí samovyšetřování! Každá žena zná svá prsa a tím pádem pozná, když je něco jinak. Je to strašně důležitá prevence! Vemte si, že já přišla podle lékařů brzy a přitom jsem měla v prsu nádorů asi šest. A to ještě ty, které byly vidět ultrazvukem. Takže bůh ví, kolik jich tam vlastně bylo…

Doporučuji samovyšetřování už hodně mladým dívkám. Klidně od nějakých 13 let bych doma začala s osvětou. Ale nikdy není pozdě začít! A hlavně těm, kteří mají v rodinné anamnéze onkologická onemocnění.

Jak je vyšetření drahé, když to člověk platí z vlastní kapsy? 

Drahé to není a vlastně co je drahé, když Vám to zachrání život? Pokud vyšetření nehradí pojišťovna, pohybují se ceny ultrazvukového vyšetření ve screeningových mamografických centrech v rozmezi cca 400 – 600 Kč. Cena mamografického vyšetření pak cca 600 – 1000 Kč. U žen do věku 40 let je obvykle prováděno ultrazvukové vyšetření prsů, u žen nad 40 let věku se dává přednost mamografii. Pod pojmem „samoplátkyně“ se rozumí žena, která nespadá do screeningového programu – obvykle tedy žena mladší 45 let, u níž není zvýšené riziko vzniku rakoviny prsu.

Je vyšetření nějak nepříjemné?

Vyšetření není bolestivé a řekla bych, že ani nepříjemné.

 Jak ses dozvěděla o Nadačním fondu Naděje pro Tebe?

O Naději pro Tebe jsem se dozvěděla přes přítelkyni Evu, kterou jsem poznala virtuálně právě na serveru Modrý koník a která s nadačním fondem spolupracuje. Ta mi nabídla pomoc a zkontaktovala mě s Květou Saturovou, která fond vede a zaštiťuje.

Tímto Evince i Květě moc děkuji, že se o mě tak báječně starají! 🙂

 Na co jsem se nezeptala a ty bys nám to chtěla říct?

Já myslím, že toho bylo řečeno víc než dost. Důležitější jsou skutky, než slova. 🙂

To je pravda. Co bys chtěla vzkázat lidem, co budou číst tenhle rozhovor?

Chtěla bych jim vzkázat, ať se usmívají. Ať jsou šťastní z každého dne, který je mine, kterým proplují. Protože nikdy neví, kolik těch dnů bude…

Také bych jim chtěla popřát pevné zdraví a jasnou mysl.

A ráda bych Vám všem poděkovala za přečtení mého příběhu a případnou podporu. Nikdy nevíte, kdy ji budete potřebovat Vy. 

S úctou a láskou Vaše Markéta

A já Ti za všechny moc děkuji za rozhovor a přeji hodně sil, zdraví a štěstí.


Pozn: Veřejná sbírka pro Markétu je stále otevřena. Chcete-li jí pomoci, zde najdete konkrétní informace. Vážíme si vaší podpory a děkujeme za ni.

 

Sbírka pro Markétu

Veřejná sbírka_účet Markéta_2_fin

Děkujeme za všechny zprávy a slova podpory, které projevujete Markétě na Facebooku či v soukromých zprávách. 

Samozřejmě máme velkou radost z toho, že vám její osud není lhostejný stejně jako nám. Chcete-li Markétu podpořit i finančně, můžete přes naši veřejnou sbírku na transparentní účet, jehož číslo je uvedeno výše. Prosíme, nezapomeňte připojit také uvedený variabilní symbol, abychom mohli platbu přiřadit právě Markétě.

Finanční dar si můžete následně odečíst od základu daně. Rádi vám zašleme potvrzení.

S celým jejím příběhem se můžete seznámit zde.

Příběh Markéty Pivoňkové

 

Určitě jste si už zvykli, že vám přinášíme zprávy krásné a radostné, ale občas také ty o něco smutnější. Příběh Markéty není zrovna veselý, o to více je z něj ale cítit houževnatost a chuť bojovat!

My chceme Markétě její osud alespoň trochu ulehčit. Proto jsme ji vzali mezi sebe, pod křídla Naděje. Věříme, že i vy ji do naší rodiny přijmete a pomůžeme jí společně. Děkujeme.

Marketa

Dobrý den, jmenuji se Markéta Pivoňková a ráda bych Vám o sobě něco napsala. Právě jsem oslavila  své čtyřicátiny, mám skvělého manžela Martina a malou čtyřletou úžasňačku, dceru Kačenku. Byly jsme šťastná a bezstarostná rodinka až do doby, než onemocněla moje milovaná sestra Lenka rakovinou.

Bylo to pro všechny složité, ale nakonec s dobrým koncem, Lenčiným uzdravením. Bohužel naše šťastné období netrvalo dlouho. Jednoho dne, necelý rok po vyléčení, jí zavolali, ať rychle přijede do nemocnice, že má špatnou krev. Ještě ten den jí diagnostikovali akutní leukemii, následkem léčby předchozí nemoci. Bylo to rychlé, za tři měsíce nám Lenička zemřela v nedožitých 29. letech. Jeden den před svou svatbou.

Zhroutil se nám svět, ale museli jsme jít dál. Kvůli naší Kačence jsem musela fungovat. Moje maminka byla oporou mně, já zase jí a všechny nás při zdravém rozumu držela právě Kačka.

Našla jsem si novou práci po rodičovské dovolené a začala se pomalu vracet zpět do života, i když bolest na srdci byla stále.

Pracovala jsem pár měsíců a jednou jsem si po dlouhé době dělala samovyšetření prsou. V jednom prsu jsem si nahmatala malou bouličku, ale moc jsem tomu nevěnovala pozornost, přece jen, v prsou mám hodně žláz… Shodou okolností jsem měla příští měsíc pravidelnou kontrolu v Mamma centru, tak jsem se nestresovala. Při kontrole jsem poukázala na můj nález a už to jelo. Ultrazvuk, mamograf, biopsie. Závěr: rakovina prsu. Osm měsíců po smrti Lenky. Byla to další rána, hlavně pro mojí maminku, ale člověk to prostě nesmí vzdávat. Následovaly dvě série chemoterapií a operace s totální mastektomií prsu. Teď mě čeká ještě série ozařování.

Člověk nesmí nic dopředu vzdávat, jinak je ztracený.

Vám všem děkuji za přečtení mého příběhu a podporu.

Vaše Markéta“

Markéta se kvůli nemoci nachází v komplikované situaci. Kromě toho nejdůležitějšího – zdraví – řeší její rodina i nedostatek financí na zajištění běžného života. Markéta samozřejmě nemůže vydělávat, navíc mají ještě malé dítě. Aby toho nebylo málo, momentálně je ještě trápí rozbité auto, kterým vozil manžel Markétu na léčbu a jehož opravu si prostě nemohou dovolit.

Chcete-li Markétě pomoci s námi, prosím, kontaktujte nás na mail info@nadejeprotebe.cz případně zanechte zprávu na FB a domluvíme další postup.

Můžete-li pomoct finančně, zde jsou další informace. 

Děkujeme za podporu a Markétě přejeme hodně sil a hlavně samé dobré zprávy z úst lékařů (a nejen od nich).

Úsměv do nemocnic – Ježíšek v květnu (2. část)

 

Chceme se s vámi podělit o bezprostřední zážitky, které měla Květa Saturová během předávání věcných darů v několika dětských odděleních pražských nemocnic. Před pár dny jsme vám ukázali, jak vypadala návštěva v Motole a nyní tedy ostatní navštívená místa.

„Na tento den jsem se velice těšila! Příprava byla sice náročná, o to větší ale byla radost z pocitu, že ta práce má smysl.

Dne 13. 5. 2015 jsme název našeho projektu „Úsměv do nemocnic“ naplnili na 200%! A to díky vám všem, kteří pomáháte společně s námi. Rozdali jsme totiž věcné dary ze sbírek v Nučicích, Úsobrnu a Mladé Boleslavi a dále také od neznámých dárců. Použily jsme i část financí z Nadačního fondu Naděje pro Tebe.

Společně s Pavlínou Dorotíkovou (naše dobrovolnice) jsme  svou cestu začaly hned ráno ve FN Královské Vinohady na dětském popáleninovém centru. Phototastic-29_ 5_ 2015_919a3c54-066c-4ae6-b8e5-5a6feef5ef79Radost dětí byla obrovská! Doslova se vrhly na pytel s plyšáky a každé si hned našlo toho svého (některé dokonce i víc než jednoho 😉 ). Bylo úžasné sledovat jejich rozzářené oči. Ještě krásnější pohled se nám však naskytl v momentě, kdy jeden z malých pacientů nemocnici opouštěl po úspěšné léčbě. 

VVinohrady_DOe stejné nemocnici jsme pak zamířily i na dětské oddělení. Tam jsme doslova „vpluly“ přímo do náročného provozu nemocnice, a nebyla tak možnost předat dárky přímo dětem. I tak ale sestřičky moc a moc děkovaly. A my a věříme, že plyšáci a drobné hračky udělaly stejnou radost jako na předchozím oddělení.

 

Plné dojmů a radosti jsme se s chutí vydaly na dětské oddělení Nemocnice na Bulovce. I zde nás nesmírně potěšila radost všech přítomných.

Phototastic-1_ 6_ 2015_6481e992-ee32-440e-a3e6-13ff3583bf9f

O naší návštěvě v Motole jste si mohli přečíst v minulém článku. Rovnou tedy mohu přejít k Fakultní Thomayerově nemocnici. Nejdříve jsme zde navštívily kojenecký ústav. Setkaly jsme se tu s neuvěřitelně milou paní Čermákovou. Svou práci vykonává již 34 let a přitom na ní stále můžete vidět, s jakou láskou zde pracuje. Prozradila nám, že momentálně mají na oddělení téměř 80 dětí! Láska všech sestřiček, jejich ochota a hlavně nelehký osud malých dětí mi vehnala slzy do očí. Předaly jsme zde větší část sbírky z Úsobrna a také drobné věci z Mladé Boleslavi .

 kojenak   kojenak_2

 

thom_detske

Druhým místem, které jsme v rámci Thomayerovy nemocnice navštívily, bylo dětské oddělení. I zde jsme vešli do rušného chodu oddělení a nebyl prostor na focení. Sestřičkám jsme předali velký pytel plyšáků, drobné hračky a DVD. Radost sestřiček byla opět veliká. A my doufáme, že stejnou měly děti.

 

Zde naše cesta končila. Byl to náročný den, ale domů jsme se vracely zase o něco šťastnější a pokornější.

Touto cestou bych chtěla ještě jednou poděkovat všem, kdo poslali plyšáky a hračky, Marii Komárkové za uspořádání sbírky v Úsobrnu, Martině Zelenkové za sbírku v Nučicích, Zdence Brožové za sbírku v Mladé Boleslavi a samozřejmě všem, kdo do zmíněných sbírek přispěli a jinak s nimi pomáhali. Děkuji všem za podporu a za to, že jste s námi.

Květa Saturová

Úsměv do nemocnic – Ježíšek v květnu (1. část)

Myslíte, že Ježíšek v květnu nechodí? My jsme si to dlouhou dobu mysleli také. Ani letošní jaro nemělo být výjimkou. Ale zázraky se asi dějí! V našem nadačním fondu určitě!

Původně jsme měli na květen naplánovánu jen jednu návštěvu nemocnice, a sice dětské onkologické oddělení FN Motol v Praze. Radost z naší návštěvy v Motole byla převeliká. Květa Saturová tam předala veškeré vlhčené ubrousky ze sbírky z Úsobrna, plenky, nové hračky, vitaminy ze sbírky z Mladé Boleslavi, hygienické potřeby a drobné sterilní a omyvatelné hračky ze sbírky z Nučic.

MOTOL_1        MOTOL_2

Oficiálně také předala šeky na již dříve zakoupené hry a pracovní sešity, set  zahradního nábytku, který bude dětem sloužit v místě jejich rekondičního pobytu, a také polymerový kurz pro maminky nemocných dětí. Dokonce jsme si vysloužili i pozváni na tyto pobyty a už teď se moc těšíme.

Děkujeme paní Choniawkové z Motola, která nám pomohla dárky pro děti a na oddělení co nejlépe vybrat. Spolupráce s ní byla opravdu perfektní!

image

Seznam nemocnic a jiných dětských zařízení, které Květa spolu s naší dobrovolnicí Pavlínou Dorotíkovou navštívila, byl ale nakonec podstatně delší! A to hlavně díky materiálním sbírkám, které proběhly v loňském roce. Dostali jsme od vás tolik hraček a dalších potřebných věcí, že to celé dětské onkologické oddělení nemůže využít. Některé hračky navíc na onkologické oddělení kvůli zajištění sterility přinést nemůžeme. Jsme proto moc rádi, že naši nabídku přijala i jiná pražská dětská zařízení  – popáleninové centrum a dětské oddělení FN Královské Vinohrady, dětské oddělení Nemocnice na Bulovce a také kojenecký ústav a dětské oddělení při Fakultní Thomayerově nemocnici.

O tom ale zase příště 🙂

Děkujeme vám za podporu a za radost, kterou rozdáváte spolu s námi.

Předávání šeku na 50 000 Kč ve Vrchlabí

 

Ze srdce a velmi rádi znovu děkujeme Základní škole ve logoskoly
Vrchlabí, ul. Školní  za to, co udělali pro naši Kačenku.

 

 

13. 2. 2015 se stal významným datem pro tuto školu, ale hlavně pro maminku Kateřinu od naší Kačenky. Na tento den byla pozvána do školy, aby si převzala šek v hodnotě 50 000 Kč.

Jedná se o peníze, které se podařilo vybrat na charitativních Vánočních trzích. Předání bylo velmi emotivní pro všechny přítomné, tedy pro zástupce rodičovského sdružení i děti ze školy. Ty navíc poslaly Kačence své výkresy a výrobky.

Je krásné, že základní škola vede své žáky už v tak útlém věku k tomu, aby pomáhali ostatním.  Určitě by v tomto ohledu mohli jít příkladem.

Dojatá byla samozřejmě i paní Kateřina, která šek přebírala. Kvůli svému pohnutí neměla ani moc slov. Však co na takový dar také říci jiného, než velké DĚKUJI. Cítíme v tom pokoru k pomoci, respekt nad tím, co tato škola dokázala, i úctu ke všem, kdo se o pomoc zasloužili.

I my děkujeme jménem Nadačního fondu Naděje pro Tebe, že jsme mohli byt součástí této krásné události a pomoci Kačence a její rodině. Je nám velkou ctí.

Vrchlabi 50000

Ke Kačence se opět vrátíme v létě, máme pro ni totiž velikánské překvapení a to doslova.

Všem děkujeme za podporu, a že jste s námi.

Jak jsme pomáhali v roce 2014

Naděje pro Tebe vznikla až ve druhé polovině roku, konkrétně 15. 8. 2014. Díky našim příznivcům jsme i za tak krátký čas odvedli kus práce. Děkujeme vám!

POMOC ŠTĚPÁNCE RICHTEROVÉ

Právě její osud byl impulsem k založení nadačního fondu. A právě ona dokázala probudit v lidech to nejlepší. I díky tomu mohla Naděje pro Tebe splnit to, co si na počátku předsevzala.
Štěpánko, děkujeme Ti! Právě Ty jsi nám ukázala, jak velké srdce člověk může mít!
Štěpánka

Štěpánčin příběh

POMOC JITCE SRNOVÉ

Jitka není jen nemocná maminka,  které jsme pomáhali. Naopak, Jitka pomohla Naději pro Tebe během jejích prvních měsíců fungování. Starala se zejména o charitativní aukce.
Jitko, děkujeme Ti za čas a energii, kterou jsi do Naděje pro Tebe vložila. A přejeme touto cestou hodně zdraví a štěstí s Tvou rodinou.
Jitka_web

 Jitčin příběh

POMOC KAČENCE

Kačenku budeme podporovat i v roce 2015. Kačenka

Kačenčin příběh

POMOC ELIŠCE

Eliška

Eliščin příběh

 POMOC V RÁMCI PROJEKTU ÚSMĚV DO NEMOCNIC

Plzeň

Auto pro Štěpánku

 

Překvapení pro Štěpánku – to byla první velká meta, které chtěla Naděje pro Tebe dosáhnout. A dneska už je ten sen realitou!

10928038_10202403521889415_559782935_n

Nákup automobilu byla taková akce „kulový blesk“ a to od samotného nápadu až po jeho realizaci. Od poloviny srpna do konce listopadu 2014 se podařilo shromáždit na účtu pro Štěpánku 102 000 Kč. Nebyla to sice částka, za kterou pořídíte nějaký super vůz, byla to ale dostatečně vysoká částka, abychom koupi vozu mohli konečně spustit. A protože jsme nemohli Štěpánce pořídit auto nové, rozhodli jsme se, že ji budeme muset do výběru zapojit. Víte proto, že jsme naše velké společné překvapení odhalili už na začátku prosince. Jen tak jsme mohli společně hledat auto, které, které by nebylo pro rodinu jen přítěží. Tím velkým dnem D se tak stal pátek 16. ledna 2015 – Květa Saturová předala jménem celé „rodinky“ Štěpánce ten pravý vůz!

Velký den to byl nejen pro Štěpánku, ale samozřejmě i Květu: „Za tímhle dárkem stojí mnoho lidských příběhů. Příběhů, ze kterých mě kolikrát i mrazilo. Nevěřila jsem, že existují tak hodni lidé – od maminek na mateřské, nemocných lidí, či těch, kdo mají nějakou vážnou nemoc v rodině, po maminky, které čekaly, až jim odjedou děti na tábor, aby mohly během té doby ušetřit peníze, které by jinak utratily. Jsou to lidé, kteří Štěpánku ani neznají, a přeci poslali mnoho peněz. Někteří nám psali, že mohou poslat třeba jen stovku a báli se, že je to málo. Jenže nebylo, každá koruna byla kapkou a moře kapek pak dalo dohromady tu krásnou sumu!

Když jsem jela Štěpánce auto předat, byla jsem šťastná, že se to dokázalo. Na samém začátku to byl jen sen… a teď jsem v něm skutečně seděla!  Štěpánčina reakce byla krásná, prostě taková, jako když někomu dáte auto! Málokdo to asi zažil, ale myslím, že si to umíme představit. Ten pocit štěstí se nedá ani popsat! Proběhla samozřejmě i prohlídka auta a krátká testovací jízda. A pak ze mě všechno spadlo.

10934613_10202403522329426_1860658932_n 10933190_10202403521969417_855155477_n_1 10941345_10202403521489405_1259946834_n 10934541_10202403521769412_397988293_n

Děkuji všem, kdo jste se na tom podíleli. A děkuji i vám, kterým finanční možnosti nedovolily přispět. Víme, že Štěpánce pomáháte už jen tím, že jste. Jste jí všichni velkou oporou ve chvílích, kdy potřebuje držet nad vodou.

Štěpánka překonala před osmi lety rakovinu prsu. Po poněkud složitém období se jí podařilo otěhotnět a přivést na svět dvojčátka Olivera a Aničku. Když byly dvojčatům 4 měsíce, dozvěděla se Štěpánka od lékařů, že se jí rakovina vrátila. Měla metastáze v kostech, zasažena byla i lymfa. Tento stav se naštěstí podstatně zlepšil po prodělané chemoterapii. Nicméně zcela zdravá Štěpánka není. Její kosti jsou i nadále ve špatném stavu, není schopna nosit těžší předměty. Je často odkázána na pomoc ostatních. Žádné auto až dosud neměla, vždy musela cestovat jen MHD. Takové cestování s dvojčaty není ani pro zdravého člověka nic jednoduchého a v Štěpánčině stavu je to pak téměř nemožné. Navíc se neustále vystavuje riziku infekce. Nákupem vozu Štěpánku sice nevyléčíme, ale hodně jí usnadníme a zpříjemníme život.

V Úsobrnu dokázali neuvěřitelné!

 

Materiální sbírka pro onkologicky nemocné děti proběhla v Úsobrnu během prosince loňského roku. Všichni jsme viděli fotky z Mikulášské nadílky. Už tam se sešla spousta krásných dárků a my jsme opravdu jásali. Když jsme ale viděli konečný výsledek sbírky, slova nám opravdu došla! Přesvědčte se sami!

10872208_570201053116757_1561335343_n 10913088_570200143116848_607449401_n 10928140_570200016450194_93477593_n 10934659_570199563116906_922439379_n

Lidé, co se na sbírce podíleli, jsou báječní, skvělí a my jim všem posíláme obrovský dík!

Jmenovitě pak děkujeme paní Marii Komárkové, zastupitelce obce, která se o celou akci postarala, děkujeme Pěveckému spolku Cantilo za ten neuvěřitelný počet jednorázových plenek a hlavně děkujeme všem lidem, kteří do sbírky přispěli. Bez vás by se to nepovedlo!

Smekáme před vámi a děkujeme!

Získané věci předá Květa Saturová během následujících týdnů vybrané dětské nemocnici (pravděpodobně Motol). Budeme vás určitě informovat.

Pohádka o Naději

 

Bylo nebylo. V Brně se kdysi potkali dva lidé a zamilovali se do sebe. Po čase se jim narodila holčička. Když jim začalo být v paneláku těsno, rozhodli se přestěhovat. Našli si krásné místo v jim dosud neznámém kraji nedaleko polských hranic. K lidem to teď mají dál a lišky jim dávají dobrou noc. Naší rodince to ale nevadí. Naopak! Jsou šťastnější než kdy dřív. Dokonce se rozhodli, že si založí malou kozí farmu. První kozy i s kůzlátky pořídili na Velikonoce 2014 a časem následovaly další kozičky.

DSC_0077_1_web

A jak už to na farmě bývá, za pár měsíců se mohli těšit na kůzlátka. To vůbec první se narodilo 2. ledna 2015. Ze začátku ani nevěděli, čí vlastně malá kozička je. Chodila kolem všech koz, mečela a hledala maminku. Žádná koza ji ale nechtěla.
Paní domu ji našla při odpoledním krmení. Když vlezla do chléva, uslyšela jemné mečení a po chvilce k ní přicupitalo malé kůzlátko. A hned jí začalo žužlat nohavici. Spolu s manželem a dcerkou pátrali, ke komu asi malá kozička patří. Zjistili, že maminkou je kozička, o které ani netušili, že bude mít kůzlátko tak brzy. Je to prvnička, proto se zpočátku o své kůzle nestarala. Naštěstí si po chvilce zvykla a přijala je. Kůzlátko je krásné, silné a také velice přítulné a hravé. Své místo ve stádě si už našlo.

A proč vám ten pohádkový příběh vlastně vyprávím? Na farmě se rozhodli, že malá kozenka dostane jméno Naděje. Jsme z ní nadšeni! Určitě bude svému jménu dělat čest. A my jsme na našeho maskota náležitě pyšní!

Kdo se chce s malou Nadějí seznámit osobně, je zvaný. Jestli chcete, aby si vás oblíbila ona nebo její maminka Lejdy (či ostatní kozí tetičky), není nic jednoduššího – vemte s sebou nějaký tvrdý chleba nebo zeleninu a kozičky budou vaše.

Více informací o farmě, další fotky a určitě i pravidelné zprávy, jak se malé Naději daří, najdete zde. My vám samozřejmě také čas od času dáme vědět, jak si vede.

Přejeme Naději, aby byla zdravá, krásně rostla, měla dlouhý život a na světě se jí dařilo. A hodně zdraví, štěstí a lásky přejeme i celé její velké rodině na Malé Kozí farmě Heřmanice!

P1320508_1_web

Vyřizujeme poděkování od Elišky

Pro Elišku jsme na podzim pořádali materiální sbírku. Povedlo se a my vám všem nyní tlumočíme poděkování, které nám poslala její maminka.  Z kufříku i ostatních dárků prý byla Eliška nadšená!

Jsme moc rádi a děkujeme také. Elišce přejeme do nového roku hlavně zdraví a štěstí!

10887926_10202241808446680_493178880_n

Dar z Nučic vystačí pro celé dětské nemocniční oddělení!

V sobotu 20. prosince 2014 vyvrcholila v obci Nučice sbírka pro onkologicky nemocné děti. A vyvrcholila skutečně důstojně – nádherným Adventním koncertem. Místní lidé dali dohromady úžasnou sbírku hraček, které postupně rozdělíme mezi nemocnice v Hradci Králové, Olomouci, Brně a Praze. Navíc obdržela Naděje pro Tebe příspěvek pro děti v celkové výši 8 000 Kč. Z takové částky dokážeme vykouzlit překvapení pro celé jedno dětské oddělení! Z celého srdce děkujeme.

A jak celý večer vypadal? To nám opět povypráví Květa Saturová, která měla tu čest zúčastnit se celé akce osobně:

„Do obecního domu v Nučicích jsem byla pozvána na vánoční trhy spojené s krásným vystoupením komorního smíšeného pěveckého sboru ROSA. Hned při vstupu do Lidového domu v Nučicích na mě dýchla vánoční a přátelská atmosféra. Celý dům voněl purpurou a na stolech byly rozloženy krásné ručně dělané výrobky. Byla jsem moc mile uvítána a hned potom jsem se měla podívat na hračky, které obec vybrala na podporu onkologicky nemocným dětem. Dostala jsem ze sebe pouhé – jeeeeeeee! Tolik krásných hraček mi zkrátka vyrazilo dech!  

V 17 hodin začal samotný program. Ve velkém sále zavládlo ticho a během chvíle se rozezněly nádherné písně pěveckého sboru. Vystoupení tu krásnou atmosféru ještě umocnilo. Pak jsem byla pozvána na podium já. Přizvala mě paní Zelenková (pozn. dáma, která se o celou akci pro Naději pro Tebe zasloužila) spolu s panem starostou Kubíkem. Dozvěděla jsem se, že přímo na místě se na dobrovolném vstupném vybralo 3 500 Kč. Nato si vzal slovo pan starosta a dodal, že obec tuto částku dorovná finančním darem na rovných 8 000 Kč! V tu chvíli se mi malém zastavilo srdce, nemohla jsem se ubránit dojetí. Moc ráda jsem na místě vysvětlila, o jak obrovskou pomoc se jedná – tato částka nám totiž vystačí na nákup věcí pro celé jedno nemocniční oddělení!

Touto cestou bych chtěla moc poděkovat paní Martině Zelenkové, která se sama za obec Nučice ozvala a nabídla pomocnou ruku. Velice si toho vážím. Veliké díky patří také panu starostovi Kubíkovi za poskytnutí finančního daru od obce. A nesmím zapomenout na všechny, kdo se podíleli realizaci toho krásného Adventního koncertu. Děkuji také všem, kdo přinesli hračky, a všem, kdo se sbírkou měli práci.  

Do Nučic jsem jela velmi unavená, jelikož za poslední dny toho bylo opravdu hodně. Odjížděla jsem však znovu nabitá a s krásným pocitem.  Jsem ohromně šťastná, že někdo takto pomáhá právě nám, tak malému nadačnímu fondu. V dnešním komerčním světě, kde dárci prahnou spíše po své reklamě, se to hned tak nevidí.  

Už teď se těším do Nučic zase, třeba příští rok, třeba i při úplně jiné příležitosti. Děkuji a na shledanou.“

 

         10863488_10202221879668473_1260633043_n  10859716_10202221879588471_788432032_n